Podívejte se na výběr aktuálních inspirativních příspěvků z českého internetu z oblasti metodicko-didaktické praxe ve vzdělávání.
Zbyněk Němec: Možnosti využití asistenta pedagoga v době distanční výuky
Následující text shrnuje, jak by mělo/mohlo vypadat zapojení asistentů do distanční výuky žáků základních škol v podobě, která by odpovídala legislativnímu pojetí profese asistenta pedagoga a zároveň reflektovala dosavadní dobrou praxi vybraných škol.
I za běžných okolností, tj. při prezenční výuce, platí, že asistent pedagoga by měl učiteli pomáhat i s výukou žáků bez speciálních vzdělávacích potřeb. V distanční výuce je zapojení asistenta pedagoga do práce s „ostatními“ žáky třídy důležité dvojnásob, protože řada jinak „běžných“ žáků při zavedení distanční výuky zaostává za průměrem třídy. Zejména je pomoc asistenta pedagoga nutná u žáků, kteří zůstávají offline, a u žáků, kteří v domácím prostředí nemají potřebnou podporu ve vzdělávání.
Více zde.
Petra Dočkalová: Učení jako životní styl
Žijeme v době, kdy změna je trvalý stav. V učení používáme termín dynamika – vše je v pohybu. Vnímáme učení jako nikdy nekončící a vždy oboustranný proces. Směřujeme k sebeřízenému učení. To je učení přirozené, vycházející z respektující potřeby každého člověka. S využitím nápodoby, pozorování, vztahů, příběhů, sdílení, technologií a zprostředkování zkušeností. Učení, které je vždy spojené se životem, kreativitou a klidem. Učení jako mentální činnost a osobnostní rozvoj.
Pokud je učení jako životní styl, přijímáme tak dobrovolnost a možnost volby. Možnost rozhodnout se, čemu budu věnovat pozornost a čemu ne. Jak si učení naplánuji. Vše je v rámci dohody a možností. Učitel přijímá, že dává doporučení a návrhy, zprostředkovává zkušenost a provádí procesem učení. Nepředává hotové informace nebo přesné návody. Spíše podněcuje k přemýšlení a šíří nadšení.
Více zde.
Lucie Kocurová: Se školou na ryby nebo na pole s detektorem kovu? Reportáž z badatelského kroužku
Dřív nabízely školy keramiku a sportovní hry, v posledních letech přichází do módy robotika, floorball a badatelské aktivity. Děti po celém Česku si tak už na prvním stupni můžou vyzkoušet třeba práci s mikroskopem nebo pozorování živé přírody. „Já byla vždycky spíš na výtvarku a hudebku, ale vedení badatelského kroužku mě baví, i když je to větší práce, než bych čekala,“ říká lektorka a učitelka ze ZŠ a MŠ Ledčice Ivana Šindelářová.
„Když jsem badatelský kroužek rozjížděla, nedocházelo mi, jak důležitá je příprava. Většinou jsem si něco našla a druhý den to s dětmi bez přípravy zkoušela. Mnohokrát ale pokus nevyšel, třeba jsem použila moc malou svíčku nebo koupila sirky, které pořádně neškrtají, a děti byly zklamané, takže teď jsem přípravám věnovala velký kus léta, a když máme být uvnitř, zkouším každý experiment předem o víkendu doma,“ dodává Ivana Šindelářová.
Více zde.
Gabriela Tomečková: Jak vypadá ideální škola po covidu?
„Školní řád vychází z platné legislativy, především ze zákona č. 561/2004 Sb. ve znění pozdějších předpisů…“ slyším během zdlouhavého čtyřhodinového výkladu školního řádu. Sedím uprostřed zaplněné třídy a tuto větu slyším po třinácté. Už třináct let sedím ve zkostnatělém českém školství. Z toho jsem dva roky seděla doma. Upoutaná u počítače, závislá na silné wifi síti. Moc bych si přála, aby se školství po pandemii od základu změnilo. Ale nevím, jestli je na to připravené.
Nemáme stejnou startovací pozici. A nikdy mít nebudeme. Po tom, co k nám přišli kluci z okolních malotřídek, jsem rychle vystřízlivěla. Pochopila jsem, že každý nemá na zaplacení obědu. A že takovou podporu, jakou mám od své rodiny, má jen málokdo. Byly to náročné čtyři roky v obklopení sociálky nebo policie, která u nás ve třídě stále něco řešila. Na druhé straně mi splaskla bublina.
Více zde.
