Dovolte mi, abych vás představila. Toto je průměrný deváťák naší strážské školy. Jeho objevení předcházelo několik hodin bádání, zkoumání a počítání. Než byl objeven bylo třeba proniknout do tajů statistiky, zjistit, co je to soubor, jednotka, znak, hodnota, jak se provádí a vyhodnocuje statistické šetření. Bylo třeba pochopit, že aritmetický průměr všichni známe a běžně ho minimálně dvakrát do roka počítáme a že modus a medián nejsou sprostá slova.
Jak výzkum probíhal? Jak jsme se prokousávali statistikou?
1) Měření
Jednu hodinu jsme věnovali opravdu složité činnosti – změř, co můžeš a zaznamej si výsledek. Tohle byla asi nejzábavnější část výzkumu, kde holky usilovně zatahovaly břišní svalstvo, aby naměřily co nejmenší pas, kluci se zase vytahovali do výšky. Obě skupiny pak zkoumaly, kde se měří obvod hrudníku. Jednou byl metr moc nízko, jednou zase vysoko. Konečně byl na správné pozici. „Co to máte za metr?“ divily se slečny a honem přeměřovaly hrudníček spolužáka sušinky. „Houby, 98 cm, jenom 72 máš.“ A hlasitě si oddechly. Ale jen do chvíle, než došlo na fázi dva.
2) Zpracování údajů
Jestliže je ve třídě 19 dětí (a samozřemě víc), pak vytvořit tabulku pro deset naměřených hodnot a 19 dětí je ručně celkem dřina. Využili jsme raději technologie a každý si vyplnil malý formulář aplikace Google Docs. Údaje naskákaly do tabulky. Tabulky vyjely z tiskárny. Při zpracování dat se ukázalo, že je třeba provést ještě několik úprav. Délka chodidla opravdu nebyla 39 a rozpětí paží určitě nikdo z přítomných nemá 227 cm. „Kluci, jak jste doměřovali paže, k čemu jste přidávali těch 27 cm?“ zajímalo mě. „No k délce toho metru.“ „A to?“ „No ke dvěma metrům.“ A bylo jasné ,kde se stala chyba. Krejčovský metr má jen 150 cm.
Tabulka byla opravena a nastalo velké hledání maximálních a minimálních hodnot. Chodidlo, dlaň, loket, rozpětí paží, výška postavy .. Největší obvod přes prsa má kluk.
Pak nastupují kalkulačky a hledáme průměrného deváťáka. Technika i tady funguje, pro kontrolu naskakují v tabulce přesné hodnoty díky vložené funkci.
3) Když hodnotou není číslo?
Barva vlasů a očí průměrného deváťáka je záležitost, která se nedá vypočítat. Následuje tabulka a rychlé šetření. Čárkujeme, četnost určujeme, nejčastější hodnotu hledáme. Šup a máme modus. Medián už zase zkoumáme na naměřených údajích a porovnáváme ho s aritmetickým průměrem.
4) Průměrný deváťák v diagramech
Nejprve zkoušíme ruční tvorbu grafů. Jedna varianta tabulky, několik variant grafického znázornění.
Další hodina a stěhujeme se do učebny informatiky. Aplikace Create a Graph a Excel. Hledáme, zkoušíme, tvoříme, doplňujeme. Na seznámení se programy je jedna hodina málo. Naplánujeme tedy ještě jednu hodinu.
Původní záměr zpracovat i další naměřená data se aktuálně mění. Do hry vstupují volby a tak se v povolebním období hrabeme ve složení místních zastupitelstev. Přece jen spádové obecní úřady máme tři. Padá spousta otázek. Rozšiřujeme matematiku o pojmy z občanské výchovy. Všeobecné, rovné a tajné volební právo. Kandidát a mandát. Volební účast. Od kdy může člověk volit? Bude nové zastupitelstvo pro obec přínosem? Některé otázky zůstávají nezodpovězeny. Kdo bude starostou se dozvíme v následujících týdnech. Jestli dojde na vybudování víceúčelového hřiště, se dozvíme v průběhu dalších čtyř let. 🙂
5) Já, průměrný deváťák
Trvalo to dlouho, déle než jsme čekali. A nakonec jsme se dočkali. Za pomoci pravítek a výtvarných potřeb konečně přišli na svět.
Průměrný deváťák – o něco víc kluk než holka. Modrooký brunet, vysoký168 cm. Nosí boty velikosti 39 až 40 a čepici ve velikosti 56. Vlasy má dlouhé 24 cm, loket 44 cm a nohy 96 cm. Kolem pasu mu naměříte 78 cm, kolem prsou 88 cm.
A také jeho kolegové – Minimální a Maximální deváťák. Taky jim to sluší ne? 🙂 (popisky vypovídají o tom, co si z kterého deváťáka půjčili).
A nás čeká ještě spousta práce – zpracování dotazníčků Minisčítání a zítřejší Den otevřených dveří ve škole. 🙂
Domov Průměrného, Minimálního a Maximálního na webu školy.
Mgr. Lenka Říhová
22. 10. 2010 at 15.25dobrá práce 🙂
Petra Boháčková
22. 10. 2010 at 15.30Výborné.
Dagmar Murová
22. 10. 2010 at 16.02Super nápad! 🙂
Mgr. Hana Pilařová • Post Author •
22. 10. 2010 at 17.02Díky .. vycházela jsem ze svého asi deset let starého nápadu, kdy jsme v rámci statistiky řešili „Jaká je ta naše škola“ – tehdejší výzkum byl ještě náročnější, protože jsme průměrovali asi 160 dětí 🙂 Také tehdy byl větší rozdíl mezi nejmenším a největším žákem školy – nejmenší prvňáček byl sotva vidět od země a deváťák Míra měl asi metr devadesát 🙂 Také jsme tehdy vytvořili ohromné množství grafů – oblíbené jídlo v jídelně, oblíbené a neoblíbené předměty, … a kromě tří postav jsme tenkrát vytvořili i celkem obsáhlou brožurku 🙂
Lenka Vránková
23. 11. 2010 at 11.55parádní nápad, měření celé školy by se dalo krásně použít pro projektové dny na školách.
Mgr. Hana Dědková
22. 10. 2010 at 20.44Hanko, super nápad a podle fotek byla zajímavá i realizace 🙂 Děkuji za inspiraci, statistika mě čeká na konci letošního roku s osmáky. Snad bude stejně zajímavá..
Mgr. Hana Pilařová • Post Author •
23. 10. 2010 at 18.49Na čtení grafů doporučuji animované grafy na stránkách českého statistického úřadu – dnes jsme z nich s dětmi a s přítomnými rodiči dolovali zajímavé údaje a hledali jsme souvislosti – např. proč najednou v roce 2008 došlo ke zdražení televizí nebo zda zdražení jednoho páru bot odpovídá zvýšení průměrné mzdy 🙂
Lenka Urbanová
26. 10. 2010 at 17.48Paráda! Moc se mi to líbí 🙂
Lenka
MgA. Lukáš Križko
26. 10. 2010 at 19.35Osobně bych Vám rád doporučil tento příspěvek přetavit do podoby článku. Bylo by škoda, kdyby tady v blogu zapadl a nešel dohledat :-).
Mgr. Hana Pilařová • Post Author •
26. 10. 2010 at 22.44Díky .. přemýšlela jsem jestli blog nebo článek 🙂 Zatím vyhrál blog (což nevylučuje, že na článek taky někdy dojde)