O cestování a čase
Píšete si deníček? A píšete si ho pravidelně?
Ano. Ne. I když .. Když někam jedu, beru s sebou vždy sešitek či blok a zapisuji. Zvlášť když jde o místa, kde jsem nikdy nebyla. Paměť lidská je zrádná a po pár dnech .. Však znáte křivku zapomínání.
Když jsem balila na tuhle cestu, lovila jsem a pátrala, který kus papíru vzít. V hromádce na stole ležel blok s portálí rodinkou na deskách. Nu což, pojede za kanál s námi. A tak se všichni v čele se SUPERDumem dostali do mého batohu.
Odjezd byl předepsán na 21. hodinu z Plzně. A před cestou je třeba se posilnit. Až někdy budete v okolí plzeňského busového nádraží, určitě navštivte restauraci U Kalicha. Jedla jsme tam po několikáté a vepřové medailonky na zeleném pepři neměly chybu (a ani manžel si nestěžoval, že by jeho srnčí medailonky s bylinkovým máslem vykazovaly známky nestravitelnosti). Spokojeni a napapáni jsme se odkulili na stanoviště v očekávání věcí příštích. Autobus pod vedením řidičů Vendy a Zdendy (Karel a Karel asi jezdí jen k móři) a průvodkyně Zuzany přijel včas a odjel také tak.
Z nočního přejezdu Německem, Belgií a Francií jsem samozřejmě neměla vůbec nic. Krom bolavých zad, rozlámaného krku a otlačeného pozadí. Belgii jsem pravda zahlédla jedním okem, když jsem ospalá víčka rozlepila a mám z ní ještě teď pocit plackovitosti. Krajina tam je strašně fádní a nudná (miluju Šumavu a její kopce a údolí). V Calais jsme všichni spořádaně vyskákali z busu a poučeni, jak bude probíhat kontrola, předstoupili jsme před Francouze. A následně před Angličany. A čekali jsme. A čekali. Čekali. Čekali. Pak se přihnala průvodkyně s jednou členkou výpravy, vyndaly zavazadla a odešly. A my zase čekali. Čas běžel, doba odjezdu trajektu se blížila a my čekali.
Zuzka se vrátila sama, bus projel kontrolou a spořádaně se postavil do fronty a po chvilce se nalodil na Perlu Kentu.
Malá vsuvka: Máte-li ukrajinské občanství, opravdu si pro vstup do Británie obstarejte vízum. Jinak zůstanete v Calais jako ten pár, který jsme tam zanechali.
Po modrých schodech jsme vystoupali na otevřenou palubu.
Několik poznámek:
- Od moře fouká.
- Letícího racka nevyfotíte tak, jak byste si představovali.
- Ryby z výšky trajektu vidět nejsou.
Stát nahoře hodinu a půl se nám fakt nechtělo, a tak jsme ulovili místečko na 7. palubě přímo na přídi a vyhlíželi jsme útesy. A útesy byly. V 11 hodin našeho času. Našeho letního času. Po vstupu do busu byl vydán pokyn k seřízení hodinek a posunu o hodinu zpět a jako bonus, že jsme tak šikovní, jsme po vylodění získali malou zastávku u Samphire Hoe, abychom se podívali, kde je schovaný materiál z Eurotunelu.
Z jízdy po dálnici M20 do Londýna jsem získala pocit, že se občas šetří na nesprávném místě. Ta dálnice měla strašně úzké pruhy. A o tom, že jsme jeli v protisměru, asi nemá cenu mluvit, že? Bus jsme opustili u Greenwich Park a řízeni pokyny na přechodech LOOK LEFT a LOOK RIGHT jsme bezpečně pokračovali volným krokem k Royal Observatory.
Několik poznámek o výhledu na Londýn:
- Teď trošku předběhnu, ale .. až vám někdo bude vyprávět o strašném londýnském počasí a deštích a mlhách .. nevěřte mu. Za celou dobu, co jsme se v okolí Londýna pohybovali, nepadla ani kapka. Bylo slunečno, pětadvacet, čtyřiadvacet a celkem přijatelno.
- I v těch pětadvaceti stupních bylo na sluníčku mnohem víc, a tak byl pohled na šílené děti, které běhají nahoru dolů od observatoře směrem ke Queen’s House, zdrcující.
- Při pohledu na Londýn si jistě všimnete Millenium Dome – fakt ho poznáte i z dálky. Vypadá jako stojánek na párátka. Svým osudem mi připomnělo tachovský kulturák. Po postavení se řešilo, co s ním. Zatímco v Tachově mají prostor pro obchody, v Londýně budou mít za dva roky kde cvičit gymnastky.
- Další čeho si všimnete je Queen’s House a National Maritime Museum, protože je přímo před vámi. Návštěvu muzea můžu doporučit. Moc tam toho nevyfotíte, protože se tam fotit nesmí skoro nic, ale zase uvidíte prostřelenou Nelsonovu uniformu. Třeba. A nebo si pohrajete v interaktivním sále. Třeba. A nebo se podíváte pod mořskou hladinu. Třeba.
- Sexy okurka (oficiální název 30 St. Mary Axe, je nezapamatovatelný). Jako vážně zajímavá stavba, takhle z dálky. Měli jsme možnost si ji prohlédnout i z blízka. A ten pohled z blízka byl pak hodně zvláštní (ale o tom, jak jsou Angličani blázni, zase příště, až se budeme procházet City).
- Až nebudete vědět, co se svou starou tepelnou elektrárnou, přestavte ji na galerii. Budete rozhodně IN.
Fajn, rozhlédli jsme se a teď honem k poledníku. K 0. poledníku, samozřejmě. Fronta na to, abyste se alespoň na chvíli rozdělili a část z vás byla na východní a část na západní polokouli, nebyla tou dobou ještě tak dlouhá. Prozkoumali jsme Cameru Obscuru, apartmán královského astronoma, hodně různých typů hodin jsme viděli a dalekohledů ještě víc. Našli jsme tam i fotku staroměstského orloje.
Další poznámky k prohlídce areálu:
- Když chcete vyfotit sluneční hodiny v chodu, určitě vám zaleze sluníčko za mrak.
- Když budete čekat, až ta červená koule na věži bude padat, aby sdělila námořníkům v přístavu, že je pravé poledne, prošvihnete to.
- Když si budete u těch speciálních hodin se čtyřiadvacetihodinovým ciferníkem měřit palec a stopu, zjistíte, že je máte v nestandardní velikosti.
Po prohlídce jsme sešli kopec (dolů běhaly jen ty děti), prošli jsme si námořní muzeum a vyhlíželi jsme bus, který nás po cestě kolem Toweru a Temže odvezl k hotelu.
Pokud vás baví letadla, ubytujte se kousek od Heathrow. Tam máte zaručeno, že letadla budou přistávat každé dvě minuty. Když se vám nepovede vyfotit jedno, prostě si počkáte na další.
A pokud chcete, aby váš londýnský pobyt získal i trochu jiný náboj, jeďte tam v době Wimbledonu, když Berdych postoupí do finále. O České republice se pak v televizi bude hodně mluvit. 🙂
A vůbec .. spát, ať neprošvihnete pravou anglickou snídani.
foto:
Greenwich
Mgr. Lenka Říhová
31. 7. 2010 at 12.19Cestovní deníčky si píšu vždycky a moc ráda. Je to milé připomenutí hezkých chvil a zajímavostí. Když byli moje děti malé, strašně je to bavilo a tak mám takových společných kreslených, lepených a psaných hodně. Teď v tom pokračuju i s dospělými spolucestujícími kamarády, po delší době přečtení se snad zážitky jeví, ještě úžasnější než doopravdy byli (na to ne úplně povedené se zapomene :-)). Teď můžu porovnávat své zážitky z Londýna před dvěma roky s tvými….tak se těším. Díky
Mgr. Dagmar Csatová
31. 7. 2010 at 18.21Ahoj Hani, prostě musím reagovat – paráda, souhlasím. Byla jsem v Londýně již mnohokrát, teď dvakrát za sebou v krátké době a vždy mě toto město přitahuje jako magnet. Teď v červnu jsme byli se žáky, to je taky o něčem trochu jiném než dovča soukromá. Počasí jsme také měli přímo ukázkové a zatímco my se opalovali u observatoře, tak tady lio a lilo… Budu se těšit na další kapitoly, třeba o královských muzeích či o Windsoru….. Dáša
Mgr. Hana Pilařová • Post Author •
31. 7. 2010 at 22.15Než jsme jeli do Londýna, otevřela jsem deníček z Paříže. Testovací lístečky z parfumerie pořád ještě voní. I teď po sedmi letech 🙂 A tam kde mám zápisky, se mnohem líp vzpomíná .. ne na místa .. ale na lidi a události s nimi spojené