Nedávno jsme s mým ještědvarokypředškolákem řešili velmi závážné otázky lidského bytí a nebytí (a nejen toho). Při té příležitosti mě překvapil znalostí slova pravěk a já jeho tím, že máme doma dostatečné zásoby literatury ke studiu. Dnes došlo na další vzdělávání a knihovna vydávala další a další obrázky a malý badatel další a další otázky PROČ?
„A mamiiii, která knížka je ještě o tom pravěku?“ ptal se hned, co se vrátil ze školky. Nejprve jsme tedy sáhli pro Archeologický atlas. Prolistovali jsme stránky, zodpověděli otázky na téma kosti a hroby, popovídali jsme si o sochách. U ruky malý gumový míč podobný globusu a ukazovali jsme si, kde zrovna jsme. Když jsme v knížce narazili na obrázky z Pompejí a já začala na téma Itálie a sopka, objasnilo mi to malé stvoření, jak velký kopec bouchá a hází do světa žhavé kamení a popel. Na oplátku jsem mu tedy vyprávěla, jak jedna sopka při výbuchu zničila celé město.
„A máš ještě nějakou knížku, mamiiii?“ Mamí sáhla, ale protože jsme už narazili na starověk, vylezl z knihovny Malý cestovatel minulostí. Následovala debata o stavbě pyramid, vojenské výzbroji, otrocích, barvě pleti, sfinze, amfiteátrech, hereckých maskách, vítězných obloucích a akvaduktech.
Sáhnul pro další knížku do police. „Hele, mamiii, tady je taky ta sfinga. Ale je taková divná.“ Měl pravdu na deskách Dědictví starověkých civilizací byla fotografie sfingy. Sochy prostě podléhají vlivu počasí a člověka, kameny se rozpadají.
Na informace bohatou knížku Jak se žilo ve starověku už pomalu proklínám. Na mapách sledujeme s čím se obchodovalo, řešíme válečnou techniku, vojenskou výstroj, vysvětluju, proč měl gladiátor síť, co je disk a proč se jím ještě dnes hází (vrhá … já vím 🙂 ) a taky proč ten pán na obrázku píše na tu roličku papíru (papyru .. jeho výrobu pravděpodobně probereme příště). „A mami, proč přivazovali ty lodě? A jak do nich nastupovali, když je odvázali, tak jim přece ujela?“
Na konci putování starověkem jsme se ještě zastavili doma díky Českým zemím v pravěku. Doufám, že nebude chtít venku stavět dlouhý dům a nerozhodne se začít sběrem hlíny. Také pokusy o rozdělávání ohně uprostřed obýváku bych asi nevítala s nadšením. Nejpravděpodobnějším výzkumným úkolem se asi v nejbližší době stane hledání vhodného kamene pro výrobu hrotů. Jeden kamínek už totiž doma našel. A taky potěšil, když poznal na obrázku skleněné perly. Skoro takové, jaké jsme viděli v Nezdicích na Šumavě vyrábět paní Janu Wudy (mimochodem nezdické páteříky, jak se skleněným korálkům říká, jsou prostě krásné).
Studium bude ještě náročné. Jeden z letošních šumavských výletů asi skončí v Archeoparku Prášily – a příprava, ta musí být. Tak nám držte palce. 🙂
Mgr. Jana Kneřová
11. 5. 2010 at 7.15Děkuju za hezký příspěvek, prima jsou vložené odkazy na knihy. Matky badatelů a průzkumníků se musí obrnit a věřit, že to všichni, včetně domácnosti, přežijí. Říkám tomu víra v Boha. Jinak by jeden strachy zešedivěl. 🙂
Mgr. Hana Pilařová • Post Author •
11. 5. 2010 at 18.55Někdy stačí mít v dosahu tetku badatelku, která dodá lupu. Nebo pokusy s balónky. Nebo něco úplně jiného. 🙂