Prvňákem snadno a rychle

Tak nám to v pondělí nastalo. Po víkendu, který byl hlavně pro mě velmi náročný, se před školou objevil náš prvňák se slunečnicí v ruce. Byla na něm vidět velká nervozita či strach z neznámého a já během organizování slavnostního zahájení zabíhala do školy, kde jsem rozdejchávala slanou vodu, co se mi tlačila do očí.

Představování ale zvládl bravurně a já taky, i když došlo i na připomenutí toho, že je to jako včera, kdy spal v kočárkové tašce na křeslech v ředitelně. Pak obhlédl třídu, družinu a zase pádil do bezpečí domova.

Ovšem nastaly změny. Místo obvyklého „ahoj, teto Jarko“ tu máme „dobrý den, paní vychovatelko“. Večer i ráno důležitě kontrolujeme aktovku. Vede diskuse o nepraktičnosti vlastního penálu, při procházce upozorňuje, že nebydlíme ve vsi, ale v městysu, stal se poradcem – odborníkem při práci s iPady. A největší radost mám z „paní učitelka říkala …“. A ač jsme škola malá, zahlédla jsem ho jen na vteřinku, když procházeli kolem ředitelny na oběd.

„Mami, mně a Filípkovi se ve škole líbí,“ dozvěděla jsem se dnes. Aby ne, když se mohl pochlubit prvními razítky za dobrou práci a od tabule na něj kouká sluníčko. 🙂

Zdroj: Hana Pilařová

A já absolvovala první třídní schůzky z té druhé strany, pečlivě jsem si zapisovala a říkala si, že paní učitelka ví, co chce a že je to přesně to, co jako rodič očekávám. Všem začínajícím spolurodičům přeji stejně dobrý start.