Mami, a co je to banka?

Užívám si jarní prázdniny se dvěma školkáčky. Stavíme z kostek domy, z jiné stavebnice koleje pro desítku vlaků, ozubená kola a složité převody Georella roztáčíme klikou a prý vyrábíme elektřinu a velká pěnová puzzle spojujeme do speciální dlažby. „Chceš novou podlahu v kuchyni, maminko?“

Máme pokreslené stohy papírů. Domy, stromy, maminky, tatínkové, sluníčka, auta. „Připravím ti úkoly pro děti do školy, jo?“ Pomalu mi jimi plní tašku.

Hráli jsme člověče, domino, pexeso. „Mamiko a tuto šem já, “ ukazuje mi princezna, co jí v srpnu budou tři roky, písmenko K. „A tuto je Honžík,“ mává mi před očima dalším písmenkem. Pak se sebere a jde si zopakovat číslice. Bezpečně je pozná. Všechny. Stejně jako počet puntíků, co jí padl na hrací kostce.

Když se mi je včera podařilo na chvilku urvat od náročné badatelské a konstruktérské práce, vydali jsme se za sluníčkem a hledat jaro. Sněženky, krokusy, „dobrý den, kočičko“, „dobrý den, pejsku“, „Maminko, hele koníček.“

Plánujeme, jak se dostat k domečku, jestli už se konečně objeví parcely, kde bychom ten svůj mohli postavit nebo dřív koupíme nějaký jiný.
„Když bych bydlel vedle Filípka, chodil bych s ním do školy.“
„Jenže domeček vedle Filípka stojí moc korunek.“
„Ale já mám přece svoje pokladničky a v nich mám korunky,“ sděluje nám finanční specialista.
„Teď tam teda šetřím na zmrzlinu až pojedeme na výlet, ale až tu zmrzlinu koupím a až znova našetřím a třeba nebudme mít žádný výlet v plánu, tak bych za ty korunky mohl koupit domeček. A proč vy nemáte žádnou kasičku?“
„Protože máme peníze v bance.“
„A co je to banka, mami?“
„To je takový velký dům, kde jsou šuplíčky a lidé v těch šuplíkách mají schované peníze.“
„A jak se pozná, že je ten šuplík váš?“
„Každý ten šuplík má číslo a pánové mají seznam, jaké číslo má čí šuplík. Třeba teta říďa může mít šuplík s číslem 21 a my třeba s číslem 538.“
„AHA. A mami, proč ty penízky nemáte v šuplíku doma?“
„Protože když je máme v šuplíku v bance a máme jich tam třeba hodně nebo je tam máme dlouho, tak nám do toho našeho šuplíčku banka nějaké přidá.“
„AHA. A co když já budu mít úplně plné všechny kasičky?“
Tak třeba poprosíme banku, aby ti taky udělali vlastní šuplíček.“
„A budu mít číslo 21?“
„To nejde, to už má přece teta říďa. Oni ti nějaký číslo dají sami.“
„Tak jo, a já pak koupím ten domeček. A na půdě bude okýnko a bude jím lézt kočka. Protože kočka je v domečku důležitá. Může chytat myši …“

Chvilka finančního vzdělávání pro pětileté výzkumníky skončila. A já si jdu připravit osnovu na blok finanční matematiky v devítce. 🙂