Píše se rok 1997 a za mnou jsou úspěšné státnice, obhajoba diplomky a promoce. Kam se mnou, vrtá mi hlavou. Škola v místě bydliště nepřichází v úvahu. Jednak zvláštní pocit, potkat své bývalé učitele jako kolegy a druhak, a to je ještě divnější, mít za kolegy oba své rodiče. Tak tudy cesta nevede
Naštěstí v nedaleké vsi hledají učitelku matematiky. 5 km? Co to je dneska za dojezdovou vzdálenost. Tak tedy hurá na výlet a okouknout, co se dá.
„Vás tu zrovna potřebujeme,“ zajásal ředitel. „A co kromě matematiky jste schopná učit?“ dodal. Zeměpis? Dějepis? Přírodopis? Přemýšlím, kdo z nás dvou se zvláznil. Nakonec kývnu, že k matice a dílnám jsem snad schopná zvládnout i dějepis a zeměpis. Přírodopis? Ten fakt ne. Plácneme si. Je půlka července a v srpnu nastupuju.
Srpnový nástupní týden je jedno velké překvapení. Matematika v pětce a sedmičce, dílny na celém druhém stupni. Bezva. Zeměpis šest a sedm, dějepis šest. OK, na tom jsme se dohodli. Ale co k sakru v mém úvazku dělá přirodopis v šestce a sedmičce? Šup do vody a plav.
Plavala jsem, co jiného mi zbývalo. Proplavala jsem inspekcí, která prolítla školou hned v říjnu toho mého prvního roku, pobíháním po loukách a parcích s klíčem pro určování rostlin, proplavala jsem i vším, co přinesly následující roky. Nejen -pisy jsem musela zdolávat. Proplula jsem výtvarkou, přírodovědou, občankou, i dlouhodobým suplováním češtiny a fyziky za nemocné kolegy.
Po několika letech odešel ředitel do důchodu a nová ředitelka mě posadila naproti sobě. V úvazku zástupce je prostor tak akorát na dvě matematiky a nějakou informatiku. Ve skříni šanony s pracovními listy pro ty „jiné předměty“ a na stole kopce administrativy a výkazů. Dneska se mi po těch „jiných“ předmětech stýská. Jsem ráda, že jsem tím prošla. Ono to na tak malé škole ani jinak nejde, ale to vědí všichni, kdo učili ve škole na vesnici.
„Zůstaň doma, jsi na mateřské,“ říkal manžel, když jsem nejprve s Honzíkem a teď s Kačkou odcházela do té velké budovy, na kterou vidíme z okna. Jsem na mateřské a také jsem dvanáctý rok po škole. Nedá mi to, víte?
PhDr. Ondřej Neumajer, Ph.D.
12. 2. 2009 at 22.00Vítám novou blogerku:-) Váš text mi pripomněl, jak jsem dva měsíce
nově ve funkci zástupce na ZŠ zažil milou návštěvu ČŠI. Prostě
fičák:-)
Mgr. Hana Pilařová • Post Author •
13. 2. 2009 at 5.57jo jo .. pan inspektor byl zeměpisář-příropisec .. velkou radost jsem
z něj měla 🙂
Oldřich SUCHORADSKÝ
13. 2. 2009 at 17.04Také já vás srdečně pozdravuji a vyjadřuji radost z vašeho
rozhodnutí, psát svůj blog na tomto místě. Čekám na takovou příjemnou
konkurenci od září, kdy jsem začal blog „Děda Vševěda“ psát. Byl to
dokonce jeden z mých cílů, který jsem si tenkrát na začátku psaní dal.
Věřím, že vaše rozhodnutí inspiruje další čtenáře k k podobné
aktivitě. Ač se osobně neznáme, při čtení vašich vzpomínek mne napadlo
několik zajímavých vzájemných souvislostí. Tak jako vy sledujete život
školy s mírným odstupem vzniklým mateřskou dovolenou, můj odstup je
z opačné pozice. Mého odchodu do důchodu. Rozdíl je v tom, že vy jste
stále ještě na začátku své profesní dráhy, já jsem za jejím koncem.
Také já jsem šel ve 30ti létech do vedoucí funkce na škole a tak jako vám
i mě vadilo, že jsem musel omezit svoji přímou pedagogickou práci
s dětmi a vyměnit ji za nepříjemné úřadování. A konečně…, i já
jsem měl v říjnu na začátku své pedagogické dráhy inspekci. Ale
tenkrát mi moc pomohla. To se pak opakovalo i při mých přesunech ze školy
na školu. Nějak jsem inspektory přitahoval. Ale pochaly na jejich adresu se,
bohužel, z mojí strany už neopakovaly… Těším se na vaše příspěvk,
myslím že si budeme mít o čem vyprávět. A těším se, že k nám na
tomto blogu časem ještě někdo přidá.
Mgr. Hana Pilařová • Post Author •
14. 2. 2009 at 8.45🙂 musím se usmát nad tím mým odstupem daným mateřskou
dovolenou 🙂
na zažátku nástupního týdne jsem porodila (.. a rozpáral vlkovi
břicho, ze kterého vyskočila Karkulka 🙂 ), mezi pokusy s kojením jsem
s notebookem na kolenou sestavovala rozvrh (aSc díky za kvalitní software) a
prvního září jsem poslouchala před školou projev naší řídi 🙂 Za
zahajovací výkazy a odeslání dat do Matriky jsme dokonce konečně byli
pochváleni (byli jsme PRVNÍ a dlouho jediní 🙂 ) .. s rozvrhem čaruju už
po několikáté (pomalu to vypadá, že o zvyšování populace ve vsi se
starají jen učitelky), urychlené objednávání nábytku před koncem
kalendářního roku už mám taky v malíku (jsem expert na utrácení 🙂 ),
inventarizace, to je pořád oříšek (člověk pořád hledá optimální
systém), jednání kolem rozpočtu na radnici jsme zvládli s prťavkou
v náručí, a školní web, to je práce soustavná a nekončící. Teď nás
čeká zasloužený týden relativního klidu, pak dohled nad zasíťováním
hlavní budovy, opravy inventárních seznamů.