To strašné slovo…

         Jednoho odpoledne jela Marie autem navštívit svou matku. Z domova vyjela ve tři, vrátila se ve čtyři a s matkou strávila 15 minut. Jak daleko od Mariina bydliště je matčin dům, když Marie jela průměrnou rychlostí 64 km/hod.? – jeden z údajně lehčích příkladů, který podle Radky Kvačkové plánují nově zavést Finové jako součást náročnější(!) zkoušky zaměřené na verbální, numerické a abstraktní myšlení, čímž má být ověřena schopnost adeptů učitelského povolání reagovat na nepředvídané úkoly a situace. A protože finské školství je podle známých srovnávacích tabulek v Evropě „na špici“, míní je v tomto směru následovat i Velká Británie. Radka Kvačková, která ještě v době ministrování Josefa Dobeše považovala za vhodné v tisku uvést, že je matkou Karolíny Peake, se o uvedeném záměru rozepsala v Lidových novinách ze dne 13.11.2012 v článku Co dělají Finové jinak a proč se Britové opičí.

            A je to tady! Že by se nám postraními vrátky plíživě vracela dehonestovaná a stále zatracovaná matematika? Liché obavy. Jednak je přímo v inkriminovaném článku podotknuto, že se jedná o zjišťování schopností verbálního, numerického a abstraktního myšlení. A druhak –jak je teď zvykem nepěkně říkat – příklad Mariiny cesty za matkou není žádná matematika, ale pouhopouhé počtářství. Je zarážející, že by vůbec něco, co jde jednoduchým úsudkem vypočítat zpaměti, mělo být měřítkem adekvátní způsobilosti pro učitelské povolání (pro lenivější přičiním výsledek – 24 km).

         Maně si vybavuji, jak zhruba před nějakými pěti šesti roky bylo naším Ministerstvem školství zveřejněno jako ukázka možného maturitního příkladu z matematiky cosi podobného. Zadání začínalo slovy: Jeník vyběhl od kapličky…a stejně jako finská varianta jej bylo možné bez problému vyřešit zpaměti. Zděšena touto úrovní jsem tehdy s textem obíhala své vysokoškolské kolegy (humanitního zaměření), aniž bych jim předem odhalila záměr sděleného textu jako modelového příkladu pro eventuální maturitu z matematiky. Nejlépe zareagoval kolega, kdysi jsem ho učila (bože! už také ne nejmladší): „To jsme počítali tak v šesté třídě, jen ten příklad nemohl (z ideologických důvodů) začínat slovy – vyběhl od kapličky…

            Finská Marie i náš Jeník od kapličky v nejlepším případě reprezentují nanejvýš kupecké počty, ale dovedu si představit, jaké zděšení by v řadách potenciálních vysokoškoláků u přijímacích zkoušek nejen na pedagogických fakultách vyvolali. Na středních školách, neřkuli na vysoké již pozdě bycha honit!

         To strašné slovo – matematika! Proč nestraší třeba Japonce? Už tu knížku nemám, darovala jsem ji jednomu ze svých žáků, pro jeho děti. Původně vyšla v Japonsku v edici Krásná matematika a z jejího českého titulu si už pamatuji jen slovo cukřenka („vygooglovala“ jsem si: Pohádka z cukřenky). Dětem mladšího školního věku (i mně) v ní byly jednoduchým grafickým způsobem vysvětleny faktoriály. S těmi jsem se po letech setkala také v jedné z knížek, které shromažďuji pro své potomky. V té knížce jsou pro děti uvedeny jako bum! (faktoriál 4! = 1.2.3.4.= 24), Bertrand Russel vystupuje jako lord Řešil, prvočísla zase jako prima čísla atd. A dvanáctiletému Robertovi vše vysvětluje čert Matematikus. Po dvanácte nocí se k Robertovi vrací, aby mu – jak píše autor – znovu a znovu dokazoval, že matematika je radost, nikoliv věda budící strach. Autorem knížky není matematik. Z prvních stránek opíšu, že „ Hans Magnus Enzensberger (1929) je jedním z nejvšestrannějších německých literátů současnosti. Psal poezii, romány, divadelní hry i eseje, sestavil antologii dětských říkanek z celého světa, přeložil a vydal rozsáhlý soubor moderní světové poezie. Autor, který svou tvorbou i postoji opakovaně vyvolával rozruch, je uváděn mezi kandidáty na Nobelovu cenu za literaturu. Pro Enzensbergera je typické přesvědčení, že poezie a věda mají společné kořeny“.

         Právě o posledním tvrzení svědčí knížka Matematický čert, s podtitulem Kniha pod polštář pro všechny, kteří mají strach z matematiky. K tomu již jen dodám z přebalu, že „kniha Matematický čert je vtipným a svérázným úvodem do matematiky pro zvídavé děti od 9 do 99 let. Čert Matematikus v ní zasvěcuje dvanáctiletého Roberta, který má plné zuby otravných školních příkladů, do nádherných dobrodružství světa čísel“. Matematikus by se při svém dohadování s Robertem neobešel bez návodných ilustrací. Postarala se o ně Rotraut Susanne Bernerová, jedna z nejvyhledávanějších ilustrátorek v německy mluvících zemích. Specializuje se především na knihy pro děti a mládež.

A co konkrétně se dělo první noci?

            Matematikus stále psal svou hůlkou na nebe pod nekonečně dlouhou fialovou čáru samé jedničky.

– Tím si počmáráš celý svět, zvolal Robert.

– Ha, zakřičel Matematikus, dělám to jenom pro tebe. To ty přece máš strach z matematiky a chceš mít všechno co nejjednodušší, aby ti z toho nepřeskočilo.

– Ale pořád samé jedničky, to je přece nuda. A navíc si nemyslím, že je to jednoduché. Z těch jedniček mě nanejvýš rozbolí hlava. Podle mě to všechno dělají složitější, než to ve skutečnosti je, odvážil se Robert namítnout.

– Vidíš? řekl čert a jednou rukou nedbale stíral nebe, dokud všechny jedničky nezmizely. Samozřejmě by bylo praktičtější mít něco lepšího než pořád jen 1 + 1 + 1 +1…Třeba čísla… Z toho důvodu jsem vynalezl všechny ostatní číslice.

– Ty? Ty že jsi vynalezl číslice? Promiň, ale na to ti nenaletím.

– No, já nebo někdo jiný, řekl Matematikus. Vždyť je to úplně jedno, kdo to byl. Proč jsi tak nedůvěřivý? Jestli chceš, rád ti ukážu, jak se dělají všechna ostatní čísla ze samých jedniček.

– Jak to chceš dělat?

– Docela jednoduše, začnu takhle:

                                                                         1 x 1 = 1

Další bude:

                                                          11    x 11    

Na to budeš potřebovat tu svou kalkulačku.

-Hloupost, řekl Robert.

                                                           11 x 11 = 121

-Vidíš, řekl čert, a už jsi udělal dvojku ze samých jedniček. A teď mi prosím řekni, kolik je:                                                      

                                                           111 x 111

-To už je moc, zaprotestoval Robert. Něco takového nemůžu vypočítat jen tak zpaměti.

-Tak si na to prostě vezmi kalkulačku.

-Kde ji mám vzít? Do snů si kalkulačku přece neberu.

-Tak si vezmi tuhletu, řekl čert a vtiskl mu jednu do ruky. Byla na omak podivně měkká, jako by byla z těsta. Měla jedovatě zelenou barvu, ale fungovala. Robert naťukal:

                                                           111 x111

A co z toho vyšlo?

                                                           12321

– To je ohromné, pronesl uznale Robert. Už máme trojku.

– Tak vidíš A teď prostě pokračuj. Robert ťukal a ťukal.

                                                           1111 x 1111 = 1234321

                                                           11111 x 11111 = 123454321

– Výborně! Mistr Matematikus plácl Roberta po rameni. A je u toho ještě jeden zvláštní trik. Už sis toho určitě všiml sám. Když budeš takhle pokračovat dál, vyjdou ti nejen všechny číslice od dvojky do devítky, ale ty ten výsledek můžeš číst nejen zleva doprava, ale i zprava doleva, stejně jako u slov Anna a kajak.

           Tolik ukázka z první kapitoly knížky Matematický čert, vlastně z první noci, kdy se Robert začal s čertem scházet. Teprve v jedenácté noci Robert poznal, že to s těmi všemi jedničkami tak úplně nesedí, to když se kalkulačkou pokoušel vypočítat, kolik je :

                                                                  1 111 111 111 x 1 111 111 111

Ale i to mu čert Matematikus vysvětlil. To už poučený Robert na jeho adresu uznale poznamenal:

– Učitel Kozel nás například pořád týrá tím, proč trvá tolik a tolik hodin, než tolik a tolik pekařů upeče tolik a tolik těch jeho věčných preclíků – to může jít zatraceně na nervy a přitom to zdaleka není tak napínavé jako tvoje kouzelnické triky.

– No jo, řekl čert a zašklebil se. Nechci nic říkat proti tvému učiteli, ale tohle s matematikou opravdu nemá nic společného. Víš co? Většina matematiků vůbec neumí počítat. Kromě toho to považují za ztrátu času. Na takové věci máme přece kalkulačku…

            V závěrečném Seznamu s abecedním přehledem matematických pojmů (i s jejich dětskou formulací) autor malým čtenářům vzkazuje: „ V tomto seznamu se vyskytuje několik výrazů, které v knize samotné nenaleznete. Ale o ty se nemusíte vůbec starat. Mohlo by se přece stát, že tato kniha padne do rukou učiteli matematiky nebo jiným dospělým. A pro ty jsou takové zápisky myšleny, aby i oni našli něco pro pobavení“.

            Moc ráda bych věděla, kolika učitelům (nejen matematiky) nebo jiným dospělým český překlad knížky Matematický čert padl do rukou a kolik z nich dokázalo pro své žáky či děti z ní „vydloubnout, vyzobnout“ nějakou zajímavůstku, kterou obávaná matematika ztratí alespoň zčásti svou nezaslouženě špatnou pověst.

 

ENZENSBERGER, H.M.  Matematický čert (Kniha pod polštář pro všechny, kteří mají strach

                                               z matematiky) Praha: Dokořán, 2006. ISBN 80-7363-092-3.