Bylo nebylo… tedy ono jistě být mohlo, ale nikdo to už přesně neví. V jednom městě v jedné škole byly dvě paní učitelky. Každá se snažila podle svého nejlepšího svědomí být tou nejlepší učitelkou pro své žáky. V něčem se ale lišily…
Pohádka první: O Verunce
„Paní učitelko, myslím, že bychom to mohli udělat také takto!“ podotkla Verunka a na pokyn paní učitelky přišla k interaktivní tabuli a začala vysvětlovat. Samozřejmě, že se v jejích osmi letech nejednalo o žádnou dokonalou přednášku, ale výsledku bylo dosaženo. Bylo nalezeno ještě jedno řešení úkolu, který paní učitelka nezmínila. Verunka byla pochválená a posadila se na své místo s úsměvem. Ve třídě to začalo šumět. „Zdá se,“pomyslela si paní učitelka, „že jsme narazili na zajímavý problém.“ Protože však byl plán hodiny již nasměrován jinak, slíbila dětem, že poslední hodinu se k problému vrátí.
Následovala jednoduchá samostatná práce. Ale znáte to – pro někoho „brnkačka“, pro někoho neřešitelný problém. Verunka už věděla své – jakmile byla hotová, postavila se a začala se rozhlížet. Velmi brzy našla oční kontakt s Vlastíkem. Bylo jasné, že Vlasta potřebuje poradit. Oba se tedy zvedli, tiše se domluvili, kam se usadí a nastal pracovní šepot. Paní učitelka nemusela vůbec zasahovat, tento postup si vysvětlili už v první třídě, stejně jako pravidla takové pomoci – pomáháme, radíme, ale nikdy neříkáme řešení nebo výsledky.
Třetí hodinu bylo čtení. Verunka četla už při nástupu do první třídy, takže si vyndala svou knížku a začetla se. Když se po chvilce začala cítit nepohodlně, potichu se zvedla a odešla na chodbu, kde se mohla natáhnout na matraci a pokračovat nerušeně ve čtení. Dnes dočte kapitolu a to znamená, že bude třídě na konci hodiny vyprávět, co se v ní odehrálo. Musí si to tedy pečlivě rozmyslet…
Epilog
S novou paní učitelkou se vše nějak podivně zamotalo. Verunka
- byla považována za drzou, protože si dovolila opravovat paní učitelku a narušovat vyučování;
- dostala poznámku, že se zvedá z místa a další, že porušuje školní řád, když radí spolužákovi.
Celá třída byla pak prohlášena za nejhorší třídu na 1. stupni. A jak to s nimi bylo dál? To už je jiná pohádka.
Pohádka druhá: O Jiřince
„Konečně je přestávka!“ pomyslela si Jiřinka. Bylo pro ni nesmírně obtížné sedět v klidu celých 45 minut a poslouchat pokyny paní učitelky. „Nevím, jak to dělají ostatní děti, ale já jsem z toho někdy strašně unavená!“ A přitom po dětech paní učitelka nic složitého nechtěla – jen aby pěkně tiše seděly, dávaly pozor a když jsou vyvolány, tak aby odpověděly. Kdo by tohle nezvládl?
Jiřinka má problém se sousedem v lavici. Pořád jí kouká přes rameno a opisuje. Jiřinka ví, že se to nesmí, ale neumí si se situací poradit. A za paní učitelkou nepůjde, bojí se jí. Přitom paní učitelka nekřičí, není zlá – jen je přísná. Vlastně je hodně přísná. Kázeň musí být. Kdyby Jiřinka šla za paní učitelkou, mohla by z toho být třídnická hodina, kde jsou všichni vyzváni, aby řekli pravdivě, co si myslí o daném problému. „Jenže copak to jde říct upřímně, co si myslím, když se paní učitelka tváří tak přísně? Raději to nějak vydržím.“
A tak Jiřinka (a všichni její spolužáci) zatnou zuby…
Epilog
S přestupem na druhý stupeň se vše nějak divně zamotalo. Jiřinka
- se stala obětí šikany souseda z lavice a jeho kamarádů;
- pod tlakem všech událostí nakonec odešla na jinou školu.
Celá třída byla pak prohlášena za nejhorší třídu na 2. stupni. A jak to s nimi bylo dál? To už je jiná pohádka.
Otázky, které mne napadají
- Kdy už někdo napíše návod k použití žáků?
- Jak je možné, že je snažení obou paní učitelek odměněno „nejhorší třídou“? Kde udělaly chybu (se soudruhy z NDR to asi nemá nic společného)?
Lukáš Truksa
30. 4. 2012 at 16:19Kéž by to byly jenom pohádky. Nevím, jestli je to pouze malou motivovaností učitelů, že se nezajímají o podstatu problémů dětí více, že je odmění pouze nálepkami jako „drzý“ nebo „zlobivý“. Tyhle pohádky jsou názornou ukázkou toho, že učení není zrovna brnkačka a že problémy s výchovou dětí se hromadí snadněji, než se může kdekomu zdát…
1. Odpovím otázkou: kdy už se konečně učitelé začnou zajímat o žáky individuálně a nebudou si brát jejich případné výkřiky osobně? (neříkám, že to nikdo z nich nedělá – čest těm, kteří se snaží…, ostatní snad začnou, až se ministerstvo probere a začne jejich práci odměňovat přiměřeně náročnosti jejich práce)
2. Na to už bylo odpovězeno, já bych jen dodal, že hodnocení třídy jako nejlepší – nejhorší je zavádějící a je to jen subjektivní pocit té dotyčné paní učitelky. Změnou přístupu lze docílit hodně. Navíc známky nebo přístup k daným předmětům/učitelům neukáže ani zdaleka, jak budou děti připraveny na život po škole, jak se dokáží uplatnit – což je to, o co by mělo školám jít…
Jana Petrů
30. 4. 2012 at 13:14Existují učitelky, které dokáží rozzářit každé dítě, bohužel existují i ty, které dokáží udělat přesný opak. Těžko říct, čím to je.
Mgr. Ludmila Kovaříková
28. 4. 2012 at 09:48V pohádkách bývá většinou jasně rozlišeno dobro a zlo. V životě tomu tak není. Právě proto si myslím, že přesný návod na děti, nikdy nedostaneme. (I když podobných je na současném trhu dost.)
A nepatří do dobra a zla podobné nálepkování nejlepší žák, nejhorší žák a nejhorší třída? Pokud se někteří nezačnou zajímat o to, co je mezi tím a v čem vlastně spočívá celý problém, budou se muset smířit s tím, že budou potkávat nejhorší třídy do konce života.
A souhlasím s Jitkou. 🙂 A děkuji za pohádky. Budu se těšit na další.
Jitka Rambousková
26. 4. 2012 at 22:25Kupodivu znám i pohádky o zlobivých dětech na 1.stupni s nálepkou velkých potíží, které najednou na 2.st nezlobily a žádné potíže s nimi nebyly. Některé pohádky mají i šťastné konce 🙂
Pavlína Hublová • Post Author •
26. 4. 2012 at 21:30Milý Ondřeji, děkuju za Váš obr-komentář 🙂 Jsem ráda, že Vás pohádky vedly k zamyšlení. Obě paní učitelky znám – a zdá se, že jste víceméně trefil hřebíček na hlavičku.
Bohužel u paní učitelky č. 1 dostala třída nálepku od více učitelů – prostě proto, že děti jen neseděly a beze slova nepřijímaly \“moudra od přednášejících\“. Bylo mnohem těžší je \“zkrotit\“, tj. donutit, aby přestaly být samostatné.
Třída druhé paní učitelky zase s přestupem na 2. stupeň zjistila, jaké to je nebýt celé dopoledne \“pod bičem\“, což mělo za následek, že nejen vypluly na povrch skryté problémy a nevyřešené potíže, ale také se prostě \“utrhly ze řetězu\“.
Ale třeba to jsou jen pohádky… 😉
Anonymizovaný uživatel
26. 4. 2012 at 20:16Dovolím si komentář 🙂
U nás na škole jsou oba typy učitelů: ti, kteří si s žákem domluví individuální postup (1. pohádka- Nemůžeme si sice jít lehnout na chodbu, ale když máme splněno, můžeme dělat jinou práci k tématu.) A ti,kteří nedovolí žákovi dělat nic jiného, než mu řekne učitel. (2 pohádka- Ano,jsou tu i přísní učitelé,kteří nedovolí dělat něco jiného- s těmi je výuka opravdu únavná a někdy i nudná- to proto,že dotyčný má splněno a musí čekat na ostatní.)
Také bych zkusil odpovědět:
1) Každý učitel má svůj styl vyučování. Na 1. stupni je vše většinou živější a interaktivnější (aby to upoutalo pozornost např. takového prvňáka) a na 2. jsou učitelé unavení a otrávení (na ZŠ se není čemu divit). Já osobně si myslím, že přístup v 1. pohádce byl absolutně ideání- U dítěte se rozvíjí samostatnost a zdravá ctižádostivost. Je to skvělý případ toho, jak by to mělo vypadat s dítětem, které je napřed. Druhá pohádka prezentuje přísnost- na to nedovedu úplně odpovědět, protože pro mne byli vždi učitelé víceméně \“kamarádi\“ a se všemi jsem vycházel dobře. Od 1. do 3. třídy jsme měli velmi přísnou paní učitelku, ale mohu říct, že nás všechno skvěle naučila. Shrnuto, myslím si, že by se měli zkombinovat obě možnosti- přísnost i individualita. Např. opravování učitelů u nás nikdy nebylo označeno za drzost, protože jsem byli vedeni k tomu, abychom učitele upozornili asertivně. Jsou slabší žáčci, kteří potřebují pomoc stejně jako nadaní žáčci potřebují rozvoj. Myslím, že přístup učitele závisí hlavně na počtu dětí ve třídě a jejich schopnostech.
2) Přisoudil bych to změně učitele z 1. skupiny (individualsita) na 2. (ten \“přísný\“). Rozhdoně si myslím, že takováto nálepka \“nejhorší třídy\“ byla v tomto případě posouzena pouze jedním učitelem. První učitelka postupovala správně- její nástupkyně zjevně nevěděla, jak to dříve chodilo. Druhá učitelka působila přísným dojmem. To je taky správně, ale možná byla příliš přísná a některé děti se jí bály-> neřešily s ní jejich problémy-> byly šikanovány. (Pak se prohodily učitelky z přísné na individualistku) Tady se potom projevují mindráky některých dětí, které nejsou pořešené (třeba problémy doma). Z takové osoby potom může být \“kriminálník\“. Také přibývá problémových dětí. Ale učitel je také jen člověk, taže nemůže řešit všechno.
(Neberte to,prosím,jako nějákou odpověď \“přemeoudřelého\“ studenta, jen jsem se pokusil trochu Vám nastínit svůj názor 🙂 )