OECD: Žáci ze znevýhodněných rodin – 1. část – … a zase ten PEPOUŠ!

OECD: Žáci ze znevýhodněných rodin – 1. část

Díky informaci na České škole jsem se dozvěděla o dokumentu, který přeložila ČŠI: Rovnost a kvalita ve vzdělávání: podpora znevýhodněných žáků a škol. Zprávou se teď prokousávám a ráda bych se s vámi podělila o některé pasáže, které mne zaujaly.V úvodním shrnutí mne zaujala pravda, kterou asi všichni víme:

Snížení neúspěchu ve vzdělávání se vyplatí společnosti i jednotlivci. Může rovněž při-spět k hospodářskému růstu a rozvoji společnosti. Obecně platí, že systémy, které si v rámci OECD vedou nejlépe, jsou ty, které dokážou propojit rovnost ve vzdělávání s kvalitou. Rov-nost ve vzdělávání znamená, že osobní a společenské okolnosti, jako je pohlaví, etnický pů-vod či rodinné zázemí, nepředstavují překážky při dosahování vzdělávacího potenciálu (spra-vedlnost), a že všichni jednotlivci získají alespoň základní minimální úroveň dovedností (in-kluze). V takových vzdělávacích systémech dostane velká většina žáků příležitost získat vel-mi kvalitní dovednosti bez ohledu na osobní nebo sociálně-ekonomické okolnosti.

Napsala jsem „asi“, protože někdy mám pocit, že si nevidíme dál než na špičku nosu. A možná ani tam ne. Některá rozhodnutí, která ve školství problesknou, jsou pro mne záhadou, ze které usuzuji, že platíme daň za to, že koncepci nedrží nikdo pevně v rukou. Tedy drží, ale vždy jen na chvilku a dlouhodobé plány se jaksi vždy rozplynou s odchodem otce/matky dané myšlenky.

Škoda. Kdybychom občas zvedli oči od země a podívali se do dálky, třeba bychom některá rozhodnutí nemuseli opravovat ihned pod jejich vyhlášení nebo je zcela rušit.

V 1. kapitole s názvem Investice do rovnosti se vyplácí jsem si v čtečce vyznačila tento odstavec:

Například poznatky vyplývající ze šetření PISA ukazují, že patnáctiletý žák z relativně znevýhodněné rodiny bude mít s 2,37 krát vyšší pravděpodobností skóre nižší než stupeň 2 při posuzování čtenářské gramotnosti v rámci PISA než žák z majetné rodiny.

Chce se mi volat, že tu opět „někdo objevil Ameriku“, ale chápu, že co pro mne je naprostou samozřejmostí, může být pro jiné velkým překvapením. A proto bychom možná měli co nejčastěji říkat nahlas reálné zkušenosti, protože jinak by se o nich zodpovědní také vůbec nemuseli dozvědět!

Tady si dovolím zopakovat myšlenku sdílení a spolupráce (nejen) mezi učiteli. Nejen, že máte neutuchající zdroj inspirace po pracovní stránce, ale také máte neustálý přísun myšlenek a informací, které mohou významně ovlivnit váš pohled na práci, na svět – prostě na cokoli, o čem si budete povídat. Takže navštivte modul Diskuze (nebo jinou PLN skupinku, např. na síti Google Plus máme také jednu takovou – podívejte se na záznamy PEPOUŠova vlnobití a hned potkáte lidi, které vřele doporučuji přidat si do kruhů).

Dále se v kapitole 1 řeší vysoký počet žáků, kteří odchází ze škol předčasně, takže nemají úplné střední vzdělání:

K předčasným odchodům žáků ze škol nedochází jen tak z ničeho nic. Ve skutečnosti platí, že předčasné odchody jsou obvykle výsledkem dlouhého procesu, kdy se žák nezapojuje do vzdělávání (Lyche, 2010). Výzkum identifikoval šest klíčových ukazatelů předčasných odchodů žáků ze škol, které, pokud je zkombinujeme, mohou pomoci efektivně určit ty žáky, kteří s velkou pravděpodobností opustí systém vzdělávání (viz obr. 1.5). Jedná se o tyto ukazatele (seznam je zkrácený):

  • výkon v procesu vzdělávání;
  • chování žáka;
  • rodinné prostředí a zázemí žáka;
  • struktura škol, zdroje a postupy;
  • politiky na úrovni vzdělávacího systému;
  • podmínky na trhu práce. 

Zde se velmi často zmiňuje nutnost průběžného působení během celé docházky, tj. od předškolního vzdělávání až po střední. Opět jen opakuji to, co dávno víme – pokud se dítěti ve škole daří, nezanevře na vzdělávání a bude mít motivaci dokončit alespoň pod střední vzdělání. Výše zmíněné body jsou jistě všem jasné a jako učitelka si chci trochu oddechnout – „všechna tíha světa“ neleží jen na mně. Jsem jen jedním z bodů a jen tento (možná dva s přivřenýma očima) mohu ovlivnit v pozici, ve které se nacházím.

Tím se, samozřejmě nezříkám, své občanské povinnosti starat se o co nejlepší společnost a zodpovědně volit své zástupce tak, aby i ostatní body tohoto krátkého seznamu mohly být ovlivněny tím správným směrem. Hm, nezní to v tuto chvíli trochu jako předvolební agitka? Snad to bude únosné.

Autoři zprávy zdůvodňují nutnost změn, které by vedly ke snížení počtu žáků, kteří nedokončí střední vzdělávání, celou řadou ekonomických ukazatelů. Zaujal mne tento:

Z hlediska veřejných financí převáží přínosy investic do dokončení vyššího středního vzdělání (úplného středního vzdělání) náklady, a to ve všech zemích OECD. Co se týče zemí OECD, vnitřní míra návratnosti veřejných prostředků na jednoho muže, který ukončil tento stupeň vzdělání, je velmi vysoká a odpovídá 7,7 %. Převedeme-li toto číslo do praxe, pak tento stupeň vzdělání vytváří v zemích OECD v průměru čistou návratnost vynaložených veřejných financí 36 000 USD na osobu (obr. 1.9). V Rakousku, ve Velké Británii a v USA vytváří čistou návratnost více než 70 000 USD. Návratnost prostředků vynaložených v průměru v zemích OECD na ženu, která dosáhla výše uvedené úrovně vzdělání, je o 10 000 méně, než na muže. I tak jsou ovšem přínosy v průměru více než dvakrát větší než celkové veřejné náklady na vyšší střední vzdělávání nebo vyšší odborné vzdělávání, což platí pro muže i pro ženy (OECD, 2011a).

Měla bych se začít modlit, aby tyto informace pronikly do správných sfér?

Pokud budu mít potřebu, podělím se příště o další útržky a dojmy z četby. Minimálně v rámci péče o své duševní zdraví. A třeba to bude přínosné i pro někoho, kdo dočetl až sem.


OECD (2012), Equity and Quality in Education: Supporting Disadvantaged Students and Schools, OECD Publishing. 22. 08. 2012, [cit. 2012-08-22] http://dx.doi.org/10.1787/9789264130852-en