Štika s encyklopedií

Chce se mi zvolat: „A pak že to nejde!“

To, co se mi dnes zadařilo s prvňáky, jsem marně dolovala z žáků 4. a 5. ročníků!

Miluji ve slabikáři články, které mají nějaký obsah. A v tomto období už je podobných textů čím dál tím víc. Děkuji, děkuji. Konečně mohu s dětmi smysluplně využívat obsah článků a zařazovat různé (i pro mne zajímavé) postupy a metody.

Dnes jsme společně četli textík o štice, který měl 5 vět. Vystačili jsme si s ním na 2 vyučovací hodiny a naučili jsme se spoustu nových dovedností. Těch, které jsem postrádala u mnohem starších žáků.

Po opakovaném přečtení každé věty následují otázky. Ty už nekladu já, „na to už mám lidi“. Zatím si vystačíme s tzv. slabými otázkami (kdy, kde, kdo, jak). Oceňuji, že děti automaticky tvoří smysluplné otázky po každé větě, někdy jich zvládnou i víc. Každý si pro sebe zvolil jednu otázku (návodná slovíčka kde, kdo, jak byla na tabuli) a ze slabikáře napsal do sešitu odpověď.

Pak jsme pozornost přesunuli k textu na interaktivní tabuli. Tam byl stejný text, ale každá věta obsahovala jedno slovo navíc. Děti musely srovnat text z tabule s textem ve slabikáři (vyhledávání nahodilých slov bez opory je dost obtížné, ale i tak to bez pomoci slabikáe zvládla téměř polovina třídy) a vypsat přebývající slova do sešitu. Tady si procvičily pozorné čtení (někdo i čtení s porozuměním) a přepis slov do psacího písma.

Slova dávala dohromady větu s instrukcí, aby děti našly další zajímavost o štice v encyklopedii. A tak jsme o přestávce naklusli do školní knihovny…

Nejprve jsme se museli společně zorientovat („Kde asi budete hledat knihu s informacemi o štice?“), pak jsme ve zvolené sekci hledali vhodné knihy. Ty si děti odnesly do třídy. Následující dvě hodiny měly na prohlížení, listování apod. Vynikající tah, protože pak při práci odpadlo listování v knize a hledání ještě zajímavějších obrázků.

Protože jsme nepoužili encyklopedii poprvé (i když nikdy tak, že by jich bylo tolik a že by tedy každý mohl alespoň nahlédnout), tak děti věděly, že musíme začít hledat vzadu. Jen to slovo „rejstřík“ si budeme muset ještě několikrát zopakovat. Protože ještě neznáme abecedu, museli jsme jít přes návodné otázky:

  • „Jakou hlásku slyšíš na začátku slova štika?“
  • „Jakým písmenem musí tedy začínat slova, mezi kterými můžeme najít slovo štika?“
  • „Ukaž mi první slovo, které začíná na š.“
  • „A teď pomalu, hledáme slovo štika…“

Tím jsme vyřadili dvě encyklopedie, ve kterých o štice nic nebylo. To považuji také za smysluplné, proto jsem děti při výběru knih tolik neusměrňovala.

Kolem zbylých encyklopedií se vytvořily skupiny (max. 4 děti). Dohlédla jsem na to, aby každá skupina nalistovala správnou stranu (přeci jenom umíme čísla jen do 20) a zadala: „Vyhledejte zajímavou a novou informaci o štice a všichni si ji zapamatujte. Já pak vyvolám libovolného člena skupiny a ten by měl znát odpověď. Zodpovědnost leží na vás všech.“

Následovalo ujasnění, jak by to ve skupinách mělo probíhat – na mé návodné otázky opět odpovídaly děti:

  • Nejlepší čtenář přečte text a domluví se na „zajímavosti“.
  • Znovu ji přečte.
  • Všichni si ji postupně zopakují, ostatní dohlížejí.

Nemusím říkat, že vše dopadlo báječně. Jen jedna skupinka nezvládla organizaci a pokusila se vše „hodit“ na jednu holčinu, která je tak trochu nechala ve štychu, protože zrovna odešla na záchod. Uvidíme, zítra ráno mají ještě druhou šanci.

Přiznám, že hodina českého jazyka by podle metodiky vypadala možná jinak, ale já tvrdím, že takto to bylo mnohem smysluplnější. A nechtějte po mně, abych tady vyjmenovávala všechny kompetence, které jsme v rámci těchto dvou hodin splnili 🙂

Co bude dál? Zítra si překontrolujeme práci té nepovedené skupiny. Pak si znovu každý přečte text ze slabikáře (tiché čtení) pro připomenutí. Následně každý přečte ze svého sešitu odpověď ze včerejška. Dokážeme utvořit otázku, na kterou byla přečtená odpověď? Pevně věřím, že to bude „brnkačka“.