A je to tu! Mám chvilku, jdu se opět ztrapnit svými názory na odbornou práci aneb Metodická příručka v rukou laika…
První část si můžete přečíst zde.
Web 2.0 není pro mne už pojem neznámý. Snad jsem si dlouho neuměla představit, nad čím se všichni vlastně tak pozastavují? Protože já jsem do „interaktivity“ internetu vplula tak samozřejmě, že jsem nějak pozapomněla, jaké to bylo v internetovém pravěku. Snad je to i tím, že když jsem objevila kouzlo internetu, tak už bylo našlápnuto na 2.0 téměř všude.
Wiki
Ani zmínka o možnostech využití wiki systémů učiteli a školami nebyla úplně nová. I tak jsem si k ní udělala poznámku, že tad mám ještě mezery. A hned jsem začala dumat, jak bych zapojila své „osmáky“ do wiki tak, aby to bylo co nejjednodušší a přitom smysluplné. Prvotní zápis tedy vypadal takto:
- skupina 4 – 5. žáků;
- zadané téma – výuka x diskuze nad tématem (aha! jak zvolím to pravé téma? Co kdybych žáky prostě náhodně rozdělila do skupin a prvním úkolem ve wiki by bylo shodnout se na tématu? nebo bych jim měla téma přímo přidělit?);
- společná tvorba: 5 – 10 otázek + hledání odpovědí (otázky bychom mohli dodat z 1. třídy nebo z celého 1. stupně);
- projekt na květen a červen.
Nic konkrétního, já vím. Ale začalo se to pěkně rýsovat.
První krok jsem už udělala. Netuším, o jakém formátu Google autor hovoří (která z aplikací by mohla být považována jako wiki? dokumenty?), ale dnes jsem se přihlásila do prostředí Wikispaces a hned jsem vytvořila první téma – Wiki ve výuce. Zapojíte se někdo? Také mne napadla Wiki zde na Metodickém portálu, ale ovládání se mi zdá celkem náročné, takže váhám.
Ale protože je nápadů spousta a času tak málo, možná, že si tuto aktivitu nechám na příští rok – nabídla jsem „osmákům“, že bychom si vyzkoušeli hru Evropa 2045. Ale to už je z jiného soudku.
Odkazy
Děkuji O. Neumajerovi za odkazy na další webhostingové služby, které jsem neznala. Kdybych už neměla webů a blogů až nad hlavu, jistě bych vyzkoušela některé z nich.
Tušila jsem také, že existují další informační systémy pro základní školy, nejen Bakaláři (se kterými spokojená nejsem, ale nemám jinou možnost, než se s nimi dále rvát seč mi síly stačí) a iškola (to byly krásné časy, kdy jsem využívala jejich služeb vedení školy se nebránilo směšné částce za užívání). Takže děkuji za info a já mohu jen vzdychat.
Závěr
A jsem u konce. Víc ze mě nedostanete. Závěr? Brožurka mne inspirovala a posunula o krůček dál. Zahlédla jsem v dáli kouzelné dveře, které by se nám mohly otevřít… časem… snad. Usoudila jsem, že:
- je dobré mít mezi sebou vizionáře, kteří nám ukazují cestu vpřed;
- je smutné, když by člověk rád vyrazil a běžel za nimi, ale něco ho pořád drží při zemi a nechce ho to pustit;
- je příjemné zasnít se;
- je nepříjemné se pak probudit do reality našeho školství.
Držím palce všem, kteří nám, obyčejným, ukazují nové obzory 🙂
