Problém první informační a komunikační technologie jako mladá nekodifikovaná věda.
Informační a komunikační technologie jsou batoletem mezi obory, které se vyučují na našich školách.
Babička Matematika své první znalosti získala ve starém Řecku, Číně i Mezopotámii někdy před dvěma tisíci let a doplňovala si je Egyptě, ve středověku se doučila rovnice a do konce 19. Století už věděla všechno, co se dnes učí na střední škole.
Dědeček Český jazyk byl mladý někdy v prvním tisíciletí našeho letopočtu, ale tehdy ještě neuměl moc psát, naučil se to až někdy okolo roku 1400, kdy mu Jan Hus pomohl s používáním diakritiky. Učil se a vyvíjel dalších pár století. V roce 1993 se rozhodl pro radikálnější změnu pravopisu a od té doby tj. skoro 20 let už ví, jak vypadá a jen tu a tam se maličko kosmeticky upraví.
Stejně jsou na tom i jeho bratranci Anglický, Německý, Ruský a Španělský. Oni všichni přesně vědí, co mají vědět středoškoláci.
Ostatní členové rodiny jsou na tom podobně. Strýček Zeměpis se čas o času dozví o vzniku nového státu, ale jeho znalosti třeba o podnebných pásech, vodstvu nebo světadílech jsou prastaré. Hodné tety Chemie a Fyzika se spoustu novot dozvěděly někdy před sto lety, ale s tím, co se dozvídají v posledních letech příliš neobtěžují náhodné kolemjdoucí. Chemie si potrpí na svou Periodickou tabulku a Fyzika má ráda klasická témata jako je Mechanika, Optika a Elektrické jevy a nějaká 40 let stará Teorie chasu jí v rámci střední školy příliš neovlivňuje.
Jenže co s tím batoletem IKT? Všichni příbuzní se radovali, když řeklo první slabiku, všichni žasnou, když se dokáže poprvé postavit na vlastní nohy, sice zatím velmi vratce, ale přece jen. Když pronese první slovo, žádá si to rodinnou oslavu. Je mu rok (z hlediska ostatních příbuzných) a všichni jsou z něj nadšení – vždyť je tak roztomilé!
Všichni se teď budeme učit tomu, co naše děťátko umí. Budeme slabikovat a lézt po čtyřech a to budou ty dovednosti, které k životu budeme nutně potřebovat.
Jenže jako všechny malé děti se vyvíjí velmi rychle. Učí se nové věci, zvládá to, to bylo před pár týdny velký problém. Dnes řeklo první větu, jenže my budeme učit studenty slabikovat. Než je to naučíme, bude naše malé IKT umět jezdit na trojkolce. Nejlepší by bylo učit se to, co bude umět za pět, deset let, jenže my zatím nevíme, co to bude.
Přesně před dvěma měsíci jsem v jedné diskusi o čtečce uvedla:
„Dovedu si snadno představit, že tam jsou nahrané učební materiály, že tam lze doplňovat poznámky a dělat cvičení, ale pak to nebude čtečka, ale spíš bych to viděla na nějaký tablet. Prostě víceúčelové zařízení, kde budu on-line, budu tam mít mapu, vyřídím si maily a cestou v tramvaji nastuduji další přednášku z e-learningu a opoznámkuji si to,pak si otevřu školní Moodle a opravím pár odevzdaných prací – protože jezdím poměrně dlouho :). Myslím, že by to mohlo i přehrávat muziku,fotografovat a telefonovat :), když už!
Já osobně tedy ještě doufám, že to bude ohebné, abych to snadno narvala do tašky vedle bochníku chleba.“
Před pár dny jsem zjistila, že ohebný displej je už vyrobený: http://notebooky.idnes.cz/notebook-fujitsu-ma-ohebny-displej-a-intel-nejtenci-model-sveta-psu-/tech-a-trendy-nb.aspx?c=A070530_144754_tech-a-trendy-nb_jza
Proč je to důležité? Právě proto, že oblast IKT se rozvijí tak rychle, že prostě nestíháme. Proto je třeba stále řešit a zvažovat, co vlastně učit.
Státní maturita má testovat znalosti studentů z oblasti IKT. Mechanismus a harmonogram vyžaduje sestavit katalog požadavků o pár let dřív, než dojde k testování. Pak vyučující zahrnou oblasti do RVP a svých tematických plánů, naučí studenty, co je potřeba a pak se maturuje.
Jenže to je právě ten zádrhel. Než celý proces proběhne, je už pozdě. Dnes jen malou ukázku.
První příklad didaktického testu v nižší verzi zní:
Kterou z webových stránek na následujících smyšlených adresách webový prohlížeč zcela jistě nezobrazí? Vyberte jednu z následujících možností A–D.
A) https://online.banka.cz/
B) www.skolaprozaky.cz
C) www://upinkasu.cz/restaurace
D) http://123.hnutisvobody.cz/kuba
Zkusila jsem to. Můj prohlížeč Google Chrome zobrazí toto:
Česky řečeno, jedině ta chybná odpověď vrací rozumný výsledek.
Není to tím, že by test autoři navrhli špatně, jen je to znalost zbytečná, před pár lety, kdy to konstruovali, prostě Google Chrome nebyl.
A navíc, řekněte mi, kolikrát jste nějakou adresu stránky opisovali. V devadesáti devíti případech vám jí někdo pošle a vy kliknete.
Autoři testu chtěli, aby studenti znali správnou syntaxi při psaní adresy webové stránky, což je sice chvályhodné, ale při použití moderního prohlížeče jaksi zbytečné.
Jenže pak ta otázka prakticky ztrácí smysl.
A tak je to skoro se vším 🙂 .
Marcela Kraslová
30.10.2011 at 19.11:-)Přesně to je ono, připadám si jako fosilie, když vyprávím dětem, že v myšce byla kulička a jak jsme ji se žáčky vyndali a čistili vnitřek myšky a je to teprve 7 let….stíhat to tempo je téměř nemožné…
Jitka Rambousková
30.10.2011 at 20.13No a když se podíváte na vznikající indikátory pro ZŠ, tak zjistíte, že důležité je Ctrl+C a Ctrl+V. A ono se to táhne pořád dál.
Mgr. Hana Pilařová
30.10.2011 at 20.26A když se podobné záležitosti učíte při kvalifikačním studiu školení ICT koordinátorů („nejlepší vyhledávač je Seznam, ale rozvíjí se také Google“) je to ještě více šílené …
Martin Vonášek
30.10.2011 at 22.34Každý úhel pohledu nabízí různé výsledky – například historii lze v mnoha ohledech považovat za batole menší než IKT batole a to proto, že vývoj nových pohledů na různé historické události je téměř turbulentní. Dnes dožívá takzvaný totalitaristický výklad minulosti a hned nastupují nové výkladové rámce. Ještě větší legrace je, že v historii „přežívá“ několik možných výkladových rámců vedle sebe – jedna událost je tak v mnoha perspektivách vykládána prostě jinak. Proto říkám, že maturant z dějepisu musí především řešit u koho maturuje, protože každý zkoušející jej může zaskočit zcela jiným úhlem pohledu. Proto si myslím, že nejdůležitější třebas v dějepise je učit mnohovrstevnatost přístupů, ukazovat například různý přístup k dějinám francouzské revoluce v čase. Dostávám se tak k metodologii vědy – možná to zní velmi složitě a nadneseně, ale učit to jak věda funguje je určitě mnohem zajímavější než předávat fakta. Možná by šel nějaký metodologický rámec najít i v IKT, možná by to šlo dělat už na základní škole a těch možná bude určitě mnohem víc. Každopádně souhlasím, že různé formy testů nepřežijí ani den svého vzniku, že většina testů je zaměřena na faktické znalosti, že i ty lepší testy testují něco co je v našem čase absolutně irelevantní a že tak nezbývá než být opatrný v přijímání samotných testů nebo jejich výsledků. Pokudem chceme naše studenty připravovat na něco co sami ještě neznáme budeme je muset naučit výborně zácházet s kladivem, lopatou či krumpáčem vědy – tedy s nástroji, které věda používá. Pak je budeme muset vést, na základě různých příkladů, k smysluplné kombinaci těchto nástrojů, kdy i zdánlivě zbytečná kombinace může přinést své ovoce. Většina vědeckých nástrojů je totiž radikálně průřezová – můžeme je najít v dějepise, matematice, IKT, chemii atd. Nezbývá než tuto průřezovost více rozvíjet a na to by se asi mělo zaměřit i celé testování. Ani po tom, ale není jisté, že na základě výsledků z takových testů dojdme k poznání, že to děláme správně.
Bořivoj Brdička
31.10.2011 at 9.28Myslím, že je na čase si říci pravdu přímo do očí. Pokoušet se žákům vnutit náš pohled na svět a náš systém faktických znalostí (v podobě katedrály – viz http://spomocnik.rvp.cz/clanek/13889/) se blíží zločinu na úrovni vlastizrady. Paní Friedrichová dokonale vysvětluje podstatu. Pokud snad někdo neví, co by se mělo v dané situaci dělat, bude muset začít studovat nebo by se měl rychle přesunout do pro naši budoucnost méně důležitého oboru. Myslí-li si dokonce, že pomáhá našim národním zájmům, je směšný hlupák.
Testovat je třeba tzv. funkční gramotnost, a to v podmínkách podobných těm, které nastanou v praxi, do níž se jednou naši absolventi dostanou. Maturita je jednoznačně přesně ten případ. Čili hodnotit schopnost vypracování nějakého praktického úkolu nejlépe v týmu a s připojením do internetu. Obtížnost toho úkolu samozřejmě zajistí, aby maturant k jeho splnění musel mít i nějaké faktické znalosti. Třeba, kde má najít, co potřebuje (viz http://spomocnik.rvp.cz/clanek/14259/).