Kopernikovský obrat v metodice?

Změna je život!

 

„Je třeba žádat učitele, kteří jsou již připraveni pro 21. století. To dá impuls i organizacím vzdělávajícím učitele. Také je třeba změnit mzdovou politiku tak, aby nutila učitele zdokonalovat se v používání technologií.“

Linda Roberts (ředitelka odboru vzdělávacích technologií, ministerstvo školství USA), 1996

 

„Studenti jsou schopni si lépe zapamatovat prožitky obsahující zvuk, obrázky a interaktivní prvky … Člověk si pamatuje asi 10% toho, co čte, 50% toho, co vidí, a celých 90% informací, které jsou získány interaktivní zkušeností.“

Brenda Pfaus (učitelka, specialistka na technologie, Kanada), 1996

 

Nutnost revize

Už několikrát jsme v našem kurzu „Vzdělávací technologie pro 21. století“ diskutovali o nutnosti revidovat školní vzdělávací obsahy jednotlivých předmětů. Tato nutnost pramení jednak ze změn, které ve společnosti proběhly nebo probíhají v souvislosti s „boomem“ IT technologií a jeho produktem „síťovou generací“ mládeže, jednak z vědomí, že škola má jedince připravovat pro současný a budoucí život a tedy nikoli pro život našich předků, i když přiznávám, že „exempla“ z něj stále můžeme čerpat (nejčastěji skloňována etika, estetika aj.).

 

Instruktivní a konstruktivní model

S revizí vzdělávacích obsahů souvisí i změna výukových metod. Teorie v tomto ohledu pracuje se dvěma přístupy – instruktivním a konstruktivním (viz níže). Nahlédneme-li do reality českého školství, dojdeme pravděpodobně k závěru, že dominantní je konzervativní přístup instruktivní, kdežto liberálnější přístup konstruktivní bude spíše záležitostí „inovátorů“ (učitelů jednotlivců) než celých osvíceně smýšlejících pedagogických sborů. Důvody tohoto stavu lze spatřovat v různých faktorech, jejichž společným jmenovatelem je trojlístek učitel – ředitel – ministr.

 

Edukační underground

Ideje konstruktivního přístupu nejsou ničím novým, nicméně nemohu se zbavit pocitu, že se jejich život povětšinou odehrává v jakémsi „edukačním undergroundu“. Opravte mě, prosím, pokud jsem nabyl zkresleného dojmu. Nabízí se otázka: Který z oněch dvou přístupů máme považovat za ten správný? Instruktivní? Konstruktivní? Svoji cestu bych rád dláždil vymezenou patníky konstruktivně-instruktivního přístupu. Líbí se mi role „učitele pomocníka a průvodce“, avšak z praxe zároveň vím, že musím zůstat též „autoritou“, neboť jinak jsem odsouzen k roli „kamaráda s jepičím životem“.

 

Dobrý den, pane Bloome!

Chceme měnit vzdělávací obsahy, stepujeme mezi učitelem instruktivním a konstruktivním a vymýšlíme různé výukové aktivity, které by žáka aktivizovaly, bavily a zároveň ho něco naučily. V duchu Bloomovy taxonomie stanovujeme cíle. Troufale vyžadujeme po žácích, aby si pamatovali a pochopili, rádi bychom, kdyby dokázali aplikovat, analyzovat, vyhodnotit, a když se podaří, co se dařit má, tak dokonce i vytvořit.

 

Uč-IT-el stav-IT-el

Aby žák na výuce aktivně a o své vlastní vůli participoval, je třeba vzbudit v něm zájem a přesvědčení o její praktičnosti. Proč mu tedy nenabídnout takové výukové aktivity, které budou postaveny na využití „síťovou generací“ tolik oblíbených IT technologií. Během našeho putování lekcemi kurzu jsme se již přímo nebo nepřímo seznámili s mnohými (viz tabulka níže, která jistě nebude vyčerpávající).

 

Hardware	Software a Internet
digitální fotoaparát	Web 1.0, Web 2.0, blog
digitální kamera	YouTube
GPS navigace	Photostory
mobilní telefon	Prezi
interaktivní tabule	Wordle
tablet	Google Docs
stolní počítač	Moviemaker
notebook, netbook	prezentační software (př. PowerPoint)
dotykový monitor	Facebook
vizualizér	Audacity
hlasovací zařízení	výukové hry
hrací stůl	Glogster
	Toondoo
	Voki
	WebQuest
	E-Twinning
	bubbl.us, mindomo, mindmeister
	Dim-Dim

 

A co já?

Než jsem do kurzu přihlásil, využíval jsem ve svých předmětech (dějepis, informatika) interaktivní tabuli, počítače a digitální fotoaparát. Ze software jsem znal a do výuky nasazoval interaktivní učebnice, kancelářský balík MS Office a Zoner Photo Studio; pro podporu výuky jsem zřídil webové stránky, na nichž uveřejňuji různé učební materiály. Mou oblíbenou nefrontální výukovou metodou se staly projekty, zejména dlouhodobého charakteru. O ostatních možnostech jsem, přiznám se, buď ve větší míře nevěděl, nebo se mi do nich z různých důvodů moc nechtělo (např. e-twinning). Každopádně je dobré a správné, když má učitel možnost s někým vše nové, známé i neznámé konzultovat. Ten nejinspirativnější „někdo“ je momentálně náš kurz a hlavně lidé v něm zapojení.