Můj děda byl kapelníkem. Vedl orchestr těch nejlepších a nejzábavnějších muzikantů v kraji. Na jejich plesech a večírcích bylo vždycky natřískáno. Málokdo z juchajících hostů si dokázal představit, kolik je za tím vším veselím práce a odříkání. Jenže děda věděl, že hudba je taky řemeslo, a že bez práce ani té muziky příliš není.
I já jsem se nedávno stal takovým kapelníkem. Mám vést menší ansámbl v rámci obrovského bigbandu, který se honosí písmeny MP na velkém bubnu. Hlavní teď bude sehnat noty. To je vždycky úkol kapelníka. Bez not se špatně hraje a dirigent už si netrpělivě poklepává taktovkou o pultík. Ještě že mám kolem sebe profesionální muzikanty, schopné zaimprovizovat! Obecenstvo bude jistě spokojené.
Táákže, raz dva tři čtyři… Hraje vám tým Obsahu pod vedením kapelníka P. Valenty.
Mgr. Jana Kneřová
13. 5. 2011 at 19.18Petře, ať vám to v obsahu pěkně šlape!
Stáňa Andršová
17. 5. 2011 at 10.31Držím palce! Ať Vám to společně pěkně zní.