Naše představovací šňůra pokračuje dalším mužem, tentokrát přímo z týlu týmu Metodiky II. Slovo má Lukáš Križko, manažer aktivity obsahu:
Koho to vůbec může zajímat? První otázka, kterou si musí položit každý, kdo dostane úkol: „Něco o sobě napiš!“. Půjdu na to ze široka i proto, že jsem v tuto chvíli o něco málo širší, než jsem býval před několika lety. Jako zrovna v době, kdy jsem poprvé otevřel portál www.rvp.cz . Můj pocit z něj byl rozporuplný. Příjemné prostředí, velká hromada informací, ale ne úplně dobře roztříděných. V tu chvíli jsem se ani nezamýšlel nad tím, kdo vlastně za portálem stojí. Kdo jej zřizuje a kdo jsou ti lidé, kteří jej vytvářejí. Netušil jsem, že je portál součástí Výzkumného ústavu pedagogického, a že na obsahu se podílí řada lidí. Teď už to vím.
Součástí týmu jsem se stal v srpnu 2008. To už bylo v době, kdy po našem bytě běhaly kromě manželky také tři malé děti, které mě oslovují „táto“. Mimochodem všichni tři jsou kluci. Mému vstupu do týmu předcházela roční zkušenost s přípravou a naplňováním prostředí DUMů, na jehož podobě mám také nepatrný podíl.
Ač původem pocházím z Valašska, v tuto chvíli díky předsedům dvou politických stran ne zcela oblíbeného místa (oba ogaři prominou), mám za sebou pětiletou zkušenost učení na dvou gymnáziích v Praze a středních Čechách. Konkrétně na státním gymnáziu Voděradská v Praze 10 a soukromém gymnáziu Open Gate v Babicích u Říčan.
V tuto chvíli by měl následovat výčet předmětů, které jsem na těchto školách učil. Ale než se tak stane, prozradím, že mému učení předcházelo studium na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, kde jsem kromě svého oboru „sochařství“ absolvoval pedagogické minimum. Správně tipují ti, kteří si myslí, že jsem učitel výtvarné výchovy. Někdo určitě dodá: „No jo pastelka“. Podobné narážky neberu osobně, ale každý učitel výtvarky mi dá za pravdu, že si je občas musí vyslechnout. Přiznávám, že je překvapivé, když se na tvorbě pedagogicky zaměřeného portálu podílí vystudovaný umělec.
V současné chvíli mám na starosti obsahovou stránku portálu. Takže všichni, kteří chcete poslat příspěvek nebo vložit DUM se na mě můžete směle obrátit pro radu, pomoc nebo vlídné slovo. Svoje představení zakončím slovy jednoho reklamního sloganu, který berte s humorem, ale který na druhou stranu zcela vystihuje naši běžnou realitu: „Jsme tu každý den pro Vás“.
Alenina poznámka: I Lukáše, Portose Metodického portálu, si, milí registrovaní uživatelé, můžete prohlédnout, když si vyhledáte jeho profil.
Nikola Janotová
3. 3. 2009 at 19.16Přeji hezký den. Jsem ráda, že se vzděláváním zabývají muži. Jen
je mi líto, že jich je čím dál méně a mladých zapálených pedagogů moc
nepřibývá. Ani se nedivím, spíš je mi jich líto. My starší již máme
zkušenosti a obrněné nervy. Jen jsem trošku na rozpacích, jak jste na tom
ve vztahu k předškolnímu vzdělávání a zda máte pochopení pro naše
občas abstraktní experimenty, které ovšem máme praxí ověřené. Ale
vzhledem k tomu, že jste výtvarník(a to mám velkou radost!), doufám, že
najdete pochopení pro naše občas „ztřeštěné“ nápady.Osobně si
myslím, že tvořivé učení hrou a prožitkem rozvíjejícím tvořivost a
myšlení je to pravé, co tato generace potřebuje. Přeji hodně štěstí a
elánu! Nikola Janotová
PhDr. Ondřej Neumajer, Ph.D.
3. 3. 2009 at 22.03Á, pan Pastelka se nám pěkně vybarvil:-) Na Lukášovi je mimo jiné
zajímavé, že má díky své alma mater akademický titul, který většina
lidí vůbec nezná, natož, aby ho uměla napsat. Uhádnete?