Tiché „píp“ od řídící páky jednoho rychlíku

Se změnou titulky došlo ještě k jedné změně – S. Andršová přestoupila na pozici manažera obsahu a já jsem po ní převzala žezlo. Co to pro vás (a mne) znamená?

Věřím, že tuto změnu mnozí ani nezaznamenáte. Tedy… není to jednoduché nastoupit do rychlíku po takové strojvedoucí. Zvlášť, když jsem ten vlak do té doby vídala pouze zvenku. Přistupuji tedy k řídící páce a pomaloučku se vzájemně s lokomotivou seznamujeme…

Všude okolo je spousta tlačítek, páček a čudlíků. Snažím se je identifikovat. Kolegové mi pomáhají seč mohou, ale určitě jsem už za těch 14 dní pootočila nějaké kolečko nesprávně. Naštěstí je má lokomotiva pěkně rozjetá a drží směr, ať dělám co dělám. Doufám, že jí to ještě chvilku vydrží.

Některé páčky jsou mi povědomé. To je fajn (velký oddech), těch se budu držet jak klíště a pilně s nimi hýbat. Některé jsou podobné těm, které znám ze školy, jen mají jinou barvu a velikost. S těmi už si také skoro tykám. Teď ještě poznat těch zbývajících x desítek, které jsou pro mne velkou neznámou. Snažím se být v pohodě, vždyť kolem mě je stále dost ochotných lidí, kteří odpovídají na mé (asi trochu přihlouplé) dotazy.

Jakžtakž jsem se skamarádila s lokomotivou, ale celý vlak je pro mne ještě velkou neznámou. Často bloudím, nepamatuji si vstupní hesla a hloupě se usmívám na všechny cestující. Oni mě znají (jakpak by ne, oni si mají zapamatovat jen jeden cizí obličej), já tápu. A jak se znám, tápat ještě chvilku budu. Předem se omlouvám.

Rychlík letí po kolejích a já s ním. Nastoupila jsem ráda a doufám, že svým působením nejen že nezpůsobím nějakou havárii, ale že dokážu přispět k hladké a smysluplné jízdě.

Nastupováát!!