Když jsem před několika lety napsal poprvé o metodě vedení poznámek ve stylu Cornell, objevilo se k článku hned několik komentářů a vzkazů. Jejich autoři naznačovali, že jim tato metoda přijde velmi užitečná.
I pustil jsem se do dalšího experimentu a zkusil tuto metodu naučit učitele na několika svých seminářích. A pokaždé jsem se dozvěděl, že se jim psaní poznámek tímto způsobem líbí – a že jej začnou v praxi používat.
Jak vypadají poznámky ve stylu Cornell?
Ne každému se chce klikat a číst původní článek. Vůbec se nezlobím, naopak. Usnadním vám to a nabídnu ve stručnosti popis poznámkového papíru ve stylu Cornell. A přidám to, jak s materiálem v hodinách pracuji.
Papír pro poznámky se skládá ze čtyř polí.
Horní pole identifikuje téma
Horní pole slouží jako prostor, kam si žáci uvedou název tématu, a pokud používají místo sešitů slohu na materiály z různých předmětů, potom také předmět, ve kterém si poznámky dělali.
Střední pole pro hlavní práci
Střední pole si žáci rozdělí na dvě části.
Pravý sloupec jako místo pro běžné poznámky
Pravý sloupec bývá 2x silnější než sloupec levý. Do pravého sloupce si píší žáci poznámky, jak jsou běžně zvyklí psát si do sešitu. Opisují buď z tabule, spolu s učitelem dávají dohromady jednotlivé definice či si zapisují poznámky během přednášky.
Učíte-li žáky tuto metodu používat, rozdělte si tabuli, na kterou budete psát „zápis“ stejným způsobem. A nebojte se do tohoto pole i kreslit.
Levý sloupec jako místo pro otázky k tématu
Nyní přichází nejdůležitější rozdíl od klasických sešitových poznámek. Jako učitelé chceme, aby žáci nad tím, co si píší do sešitu, přemýšleli, že? Ne vždy se nám to ale podaří, že?
Po skončení části zápisu chci po svých žácích, aby zkusili vytvořit otázky, na které bych se je mohl na učivo zapsané v pravém sloupci zeptat v testu.
Během pár vteřin pochopí, že ani jedna z otázek nebude zjišťovací. A když to vůbec nejde, stačí je naťuknout směrem k metodě otázek Kdo-Co-Kde-Kdy-Jak-Proč a máte je v hrsti.
Zapište nejlépe formulované otázky na tabuli
Krok, který je tak jasný, že ho nikdo nedělá.
Ne všichni žáci stíhají zapisovat, co se ve třídě jen říká. Ne všichni žáci mají pocit, že to, co se „jen“ říká, je důležité. A někteří žáci nehnou prstem, dokud to není a tabuli.
Byť všechna pravidla práce moderátora diskuse prohlašují, že by se měly zapisovat odpovědi publika v přesném znění, často raději otázky doformuluji – aby si právě ti čekající na text na tabuli nezapsali nějakou polovičatost.
Na konci tématu shrňte celý papír do spodního pole
Spodní prostor slouží ke shrnutí celého tématu do několika na sebe navazujících, dobře formulovaných vět. (Pro čtenářské publikum z řad češtinářů – klasický výtah.)
Zpočátku bude lepší zpracovávat i shrnutí se žáky dohromady. Ne každý z nich je studijní typ a bude jim chvíli trvat na to, jak takové „zjednodušené“ definice dávat dohromady. Snažte se je přesvědčit, aby při psaní zapisovali znění pokud možno vlastními slovy. Ukažte jim, jak při vytváření shrnutí použít otázky. (v ideálním případě je právě otázky samy k větám shrnutí navedou).
Ne vždy na konci hodiny, někdy třeba i na konci celého týdne se dostanete ke spodnímu poli. Nespěchejte, raději závěrečnou práci odložte, dokud nebude popsaný celý papír – nebo dokud nebude probrané celé dané téma. Hlavně nic neuspěchejte.
Např. téma trpný a činný rod mají mí žáci otevřené nějaký druhý týden. Čekám totiž ještě, až „dobře“ porozumí problematice rozdílu slovesného přísudku a přísudku jmenného se sponou – a tvaru slovesa v trpném rodě. Teprve potom si zápis z papíru trpný rod shrneme. A samozřejmě se tam objeví věta ve smyslu Pozor! Neplést s přísudkem jmenným se sponou.
Zde máte konkrétní ukázku zápisu, který dávali žáci dohromady pro téma přívlastek, zatím však bez shrnutí. (Většinou žáci potřebují připomenout, jak papír vypadá. Takže na začátek vždy kreslím na tabuli celý vzhled papíru.) (Foceno v průběhu hodiny mobilním telefonem)
Studijní otázky při přípravě na test
Dá to velkou práci, přesvědčit žáky, aby se do podobné práce pustili. Trošku se to liší od klasiky, kdy člověk jen něco zapíše do sešitu a potom to učiteli převykládá. I samotný zápis vezme daleko více času – a musí se s ním při plánování hodin počítat. Tak kde se skrývá nějaká ta výhoda? Proč to vlastně dělat?
Jednoduchá odpověď.
Představte tuto metodu žákům na nějaké informacemi nabitém tématu. Dějepis, občanská výchova, zeměpis, chemie, přírodopis… fantazii se meze nekladou. Dokonce i literární témata v češtině stačí, aby si žáci tuto metodu vyzkoušeli.
- Začněte s papírem velikosti A4.
- Rozdělte jej do jednotlivých polí.
- Zpracujte s nimi pořádný zápis do pravého pole.
- Vyhrajte si s formulací jednotlivých studijních otázek v levém poli.
- Dejte dohromady shrnutí, za které by se nemuseli stydět ani autoři učebnic.
A potom, potom udělejte malé kouzlo.
Vezměte si od některého žáka jeho papír s poznámkami. Přede všemi jej přeložte po svislé čáře. Otočte lícem k sobě studijní otázky, zápisové pole otočte dolů. Požádejte žáky, ať udělají to samé. A potom je přesvědčte, aby si sami zkusili na (své) otázky odpovědět.
Uvidíte, jak jim to půjde. Většina z nich pochopí hned na poprvé. Těm zbývajícím stačí naznačit, že se z daného tématu bude psát test – a že si budete některé ty otázky pamatovat. Aby také ne: vždyť jsou to doplňovací otázky – ne nepodobné těm, kterých máme plné testy.
A co na to klasické sešity?
Všechno to zní krásně, dokud se nedostaneme k tomu, kam tyto zápisy psát. Klasické A5 sešity nejsou na tento styl zápisu u mladších žáků na druhém stupni zcela ideální. Zkoušel jsem to se žáky několikrát a vždycky jsme narazili na stejné problémy: nevypsané ruce a velké a rozmáchlé písmo u mnoha žáků vedlo k tomu, že byl zápis tímto způsobem zcela nepřehledný.
Zrušil jsem tedy v českém jazyce sešit, zavedl práci s portfoliem a zase mám chvíli klid. Tedy přesněji, měl jsem. Dokud jsem nenarazil na rodiče, kteří odkojeni klasickou sešitovou školou, nezačali protestovat. Zatím jsme ve fázi příměří. Uvidíme, jak se bude situace dále vyvíjet.
(Objeví-li se v komentářích zájem, rád o tom, jak s portfoliem mí žáci pracují, napíšu nějaký ten článek. Nechci se nutit.)
Poznámky z porady – ve stylu Cornell
Bylo by na nic učit žáky něco, co by se jim v životě nikdy nemohlo hodit. K čemu by se mohl hodit Cornell styl mimo studium nových informací?
Zkuste si někdy podobným způsobem zapsat poznámky z porad. (Tedy jen v případě, že jsou vaše porady stejně konstruktivní, jako ty naše.)
Do velkého pole poznámky, do levého pole témata – a do spodního pole úkoly, které na vás z porady vyplynou. Hned uvidíte, jak se vám bude s úkoly pracovat.
Ani optimismus se nesmí přehnat.
Nebudu vám nic nalhávat, zapojí se jen ty „studijnější“ typy. A ze zbytku jen ti, kdo mají zrovna náladu. A z těch ostatních mít strach nemusíte, nebudou dělat nikdy.
A jak byste si mohli trochu ulehčit práci s těmi, kteří by se k práci dali eventuálně přesvědčit?
Své žáky můžete na tento způsob zápisu trochu nasměrovat.
Někdy jim třeba pro samostudium připravím poznámkový papír s předem připravenými otázkami, na které hledají odpovědi Jindy zase dostanou papír, v němž jsou v pravém poli některé informace zapsané.
Jistě, zase hromada práce na počítači. Ale život se dá přece usnadnit pomocí jednoduchých fíglíků, ne?
Zde si můžete stáhnout šablony poznámkového papíru ve stylu Cornell ve formátu PDF, odkaz na generátor papíru do PDF v angličtině, pro Word 1997 – 2003, Word 2007 – 2010, OpenOffice, GoogleDocs. Doufám, že se budou hodit. (Šablony přes SkyDrive zkouším šířit poprvé, dejte mi prosím vědět, kdyby to nefungovalo.)
Jitka Rambousková
22.1.2011 at 16.38Jako vždy perfektní :). Budu muset Cornella znovu vytáhnout a vyzkoušet na další třídě.
Za článek o portfoliu se moc přimlouvám.
Mgr. Ludmila Kovaříková
22.1.2011 at 17.39S těmi otázkami v levém sloupci je to dobrý nápad. Já bych přidala jakékoli otázky, které je napadnou, popř. ještě jiná propojení, představy apod. Cornell pro zápis z porady používám také. Ale s žáky je to tak, jak říkáte. Těžko se přesvědčují, obzvlášť když ostatní učitelé vyžadují obvyklý zápis.
Zdůraznila bych tento odstavec: „Ne všichni žáci stíhají zapisovat, co se ve třídě jen říká. Ne všichni žáci mají pocit, že to, co se „jen“ říká, je důležité. A někteří žáci nehnou prstem, dokud to není a tabuli.“ Napadlo mě totiž spousta dalších věcí, kdy se na zapisování na tabuli zapomíná, a pak máme pocit, že jsme to přece říkali, a tak to stačí.
Budu se těšit na článek o portfoliích.
Mgr. Hana Pilařová
22.1.2011 at 17.46Aj já se za portfólio přimlouvám a teď děkuji za inspiraci.
Kateřina Hasmanová
23.1.2011 at 19.30moc děkuji za inspiraci. Hned se studenty vyzkouším 🙂
Lukáš Bajer • Post Author •
24.1.2011 at 8.32Díky všem za komentáře. Dokončím minisérii článků o materiálech, které používám na rozvíjení čtenářských dovedností – a pustím se do portfolia.
Lukáš Bajer • Post Author •
24.1.2011 at 8.38@Ludmila Kovaříková
Na práci s nápady při čtení používám jiný formulář – pro studijní poznámky a přípravu zápisu. A o tomto materiálu bude příští text :).