Netrvalo dlouho a byla jsem nadřízenými přeložena do okresního města, možná proto, abych byla lépe „vidět“. Nikdy jsem však nechtěla za každou cenu bojovat s každým, kdo měl jiný názor. Všechny mé problémy vždycky nějak vznikly a já musela potom situaci nějak řešit. Po pravdě se musím přiznat, že řešení jsem většinou našla.
Přišel Mezinárodní den žen a pro mne každoroční strašák tematicky zaměřených povinných prací. Opět jsem musela přemýšlet jak děti „angažovaně namotivovat“. Chtěla jsem, aby práce děti zajímala, protože „přáníček pro maminku“ už vyrobily mnoho.
Napadlo mne, že budeme slavit den tatínků. To jsem vůbec netušila, že právě jedné mamince udělám mimořádně velikou radost. Její syn (8 let) zobrazil auto s řidičem. Nic zvláštního, ale jeho maminku to rozněžnilo k pláči. Žila totiž s přítelem a vycítila, že současný „táta řidič“ je pro jejího syna opravdovým tátou. Pro kantorku to byl velmi příjemný pocit.
Jednou do školy přijela školní inspektorka a chtěla hospitovat moji výuku s motivací VŘSR. Příčinou asi byla nevyhovující výzdoba školy. Použití většího množství, sice správně tematicky zaměřených plakátů, neodpovídalo vytříbenosti vkusu tehdejšího vedení školy. Zdálo se jim, že jsem byla málo pracovitá a odvedená práce prý nebyla důstojná vzhledem k významu oslav. Na to se nedalo nic říci a každé poučení by způsobilo další nepříjemnosti, protože nadřízení nevěděli, že násobení zdůrazňuje důležitost sdělení.
Přemýšlela jsem, zda mám pro „ohlášenou návštěvu“ předvést motivaci, která je ode mne očekávána, nebo mám události v Rusku převyprávět jako pohádku, kterou si dokonce i zahrajeme. To by přece bylo pro malé děti lepší.
Zvolila jsem druhou alternativu s vědomím, že budu „přepisovat historii“. Samozřejmě problémy nastaly a musela jsem se hodně snažit najít pádnou argumentaci k obhajobě. Sice jsem asi „návštěvu“ moc nepřesvědčila, ale já mám v archivu obrázek – „defenestraci“.
Zajímavé je také, že autor obrázků (tehdy 7 let) měl v prvním ročníku základní školy dost velké problémy se svou třídní učitelkou a musel dokonce změnit školu. Co myslíte, o čem vypovídá její portrét?
A jak si v současnosti vede onen problémový žák? Je nyní úspěšným sklářským výtvarníkem.
Mgr. Pavlína Hublová
1.6.2011 at 12.56Milá Jano,
to jsou neuvěřitelné příběhy! Je zajímavé, jak se změní pohled na obrázek, když k němu znáte i příběh. Závidím Vám, že dokážete tyto příběhy nejen si zapamatovat, ale i je s viditelnou láskou převyprávět.
Děkuji a těším se na další.
Bc. Michaela Gondeková
1.6.2011 at 14.22Moc krásný příspěvek (-: jsem ráda, že jsem nemusela zažít jako pedagog ono rudé období 😀
Jaroslava Pachlová
1.6.2011 at 17.57Dětské obrázky opravdu vypovídají o mnohém… Jeden můj svěřenec (tenkrát sedmiletý) naopak přítele maminky pohřbil a hezky mu vyvedl náhrobek…
Děkuji za připomenutí „doby minulé“ tímto způsobem a těmito příběhy.
Lenka Urbanová
2.6.2011 at 15.46Portrét té paní učitelky je naprosto skvělý! Jakož i ty ostatní obrázky…