Děkuji všem, kteří nám pomohli pochopit, že všechno jde

Jak se tak snažím popisovat „radosti jedné kantorky“ dostala jsem se skoro na konec 80. let minulého století.

V novém působišti nám sice vadilo „sterilní“ prostředí učeben, kde jsme „nic“ nesměli. Jestliže žák něco rozlil, šla jsem „na kobereček“.

Ale bylo to k něčemu dobré. Teď mám tak zorganizované vyučování, že děti jen výjimečně někde něco vylijí nebo ušpiní od barvy. Když si žáci zvyknou na určitou organizaci, ušetříme i trochu pracovního materiálu a atmosféra výuky je mnohem klidnější. Přesto se všechny odučené lekce nemusí „povést“. Dodnes nevím proč pečlivě připravená práce někdy nemá kvalitní výstup, asi to někdy prostě nevyjde.

stromy

stromy-jehla

Z tohoto důvodu byla naší inspirací především příroda. Zkoušeli jsme, zda dokážeme vedle expresivního zobrazení také vědeckou ilustraci (chlapec 7 let;  děvče 15 let; děvče a chlapec 15 let).

pampeliska

 

 travy

Z velkých oken bylo sice vidět jen prázdnou travnatou stráň, která se zajímavě barevně měnila v závislosti na počasí. Měla pokaždé jinou náladu, jako lidé. Zkusili jsme tedy výtvarně vyjadřovat změnu své nálady na základě počasí. Tyto malby pak byly východiskem pro volné kompozice (chlapec 12 let, děvče 15 let).

pocasi-cervena

pocasi-kompozice

Z hřiště od školy je pěkný výhled. Bylo by chybou, kdybychom toho nevyužili pro land art.

V bílém oblečení s bílou linkou jsme si užívali příjemné odpoledne ozvláštňováním panoramatického pohledu. Pak přijela policie a musela jsem hodně vysvětlovat, co zde děláme. Akci fotografoval chlapec, který přímo z výuky odcházel do tanečních a zde mu také bohužel někdo fotoaparát odcizil. Takže dokumentaci nemám. Nevadí, užili jsme si.