Už umím říci ne

Asi bych už to měla umět, ale nevím, zda říkat „ne“ není jen teorií. Je hodně situací, kdy s tím mám opravdu problém.

A žáci? Trochu jim závidím, protože pro ně volba většinou znamená „buď a nebo“. Jejich svět není ještě tolik zatížený špatnou zkušeností. Nejsem psycholog, ale myslím si, že právě učitel výtvarné výchovy může žákům pomoci hledat si místo ve společenství ostatních.

Naše téma v novém působišti bylo složité slovo „ne“. Jako pracovní materiál jsme použili předchozí studijní práce (lebky). Žáci měli za úkol dotvářet svou práci tak, aby co nejvěrohodněji vyjádřovala jejich individuální postoje. Výtvarný výraz měl jednoznačně říkat: „Tohle rozhodně nechci“ (chlapec 9 let, chlapec 15 let, děvče 15 let).

lebka1

Opravdu se to povedlo, protože po vernisáži výstavy jsme byli pochváleni za pečlivé provedení, avšak vytýkán nám byl nevhodný námět. Myslím si, že námět byl nadčasový. Žáci se dovtípili a jejich práce byly hodně vypovídající, provokovaly a nutily přemýšlet.

 lebka2

lebka3

Okna školní chodby směřovala na dvůr, kde v zimě bylo umělé kluziště. Toho jsme samozřejmě plně využili k procvičování „pohybovek“ (děvče 12 let, chlapec 13 let).

sport

Výuka probíhala bez problémů, cítili jsme se – jak se říká – v pohodě. Avšak naše ředitelství bylo jiného názoru a snažilo se nám najít lepší podmínky. Důsledkem toho bylo další stěhování na opačnou stranu města. Zde nám byly půjčeny učebny, které základní škola nepotřebovala. Před nastěhováním jsme museli na podlahy položit své linoleum. Bylo to směšné, protože jedno lino tam už bylo, avšak vedení mělo strach, že bude od nás ušpiněno. Provedli jsme a potom naložili své věci na káru a stěhovali a stěhovali ….

No prostě děs. Umíte si představit, když se přes město takto stěhuje šest výtvarných pedagogů?

Ani teď nevím, zda bych nyní uměla říci „ne, děkuji“.

sport2