V sobotu 15. jsem se dočkal; jsem velký fanoušek Tolkiena a jeho postav a alegorií, jeho hravosti na hraně, na pozadí přicházející temnoty.
Která tvoří knihu Hobbit a naplňuje i část Společenstva prstenu – první knihy trilogie o zničení zla.
Film Hobit překvapí už svým promem: vyberte si z kombinace 2 D / 3 D / originální zvuk, český dubbing, zvuk všude v sále, zvuk zepředu… Rychlé obrázky, pomalé obrázky… Nakonec jsem sáhl s rodinkou po osvědčené klasice: 2D s titulky. A podle všeho jsem neprohloupil – 3D s rychlým systémem záznamu obrazu údajněodhaluje pozadí triků a interiérové, studiové natáčení (dokument ze studia jsem vidět nechtěl, to ne! 🙂 ): technika nás tedy zase doběhla, či spíše o galaxii předběhla – ne ale mě!
Film byl údajně vyroben v přehnaném rozměru trilogie také proto, aby se řádně využila technologie vytvořená pro Frodův a Aragornův příběh… Proto se celá internetová debata hodně k technologii vztahuje – ať pozitivně, nebo negativně.
Já jsem ale čtenář, technologický oskar je pro mne zbytečná kategorie. Co ale nechci, je, abych se v technologickém světě cítil zcela nepatřičně, aby jeho výtvory byly spíš než napínavé, přepjaté, zásadně neuvěřitelné (krkolomný pád v trpasličím světě pod Mlžnými horami, závěrečná pitomá scéna s borovicí nad propastí – kde jsi, originále – a pádem trpaslíků na orly v posledním zlomku vteřiny – to už se musel smát i soudnější „Američan“!!). Když ve filmu tak moc nevěříte pravděpodobnosti scén (událostí), je to na škodu a je to směšné!
Filmu naopak nelze upřít radost z charakteristiky postav: ta je ale také jiná než v knížce: možná sevřenější, postavy vykrystalizují rychle a sledujeme tak jejich hrdinské skutky s menší pochybností, než kdyby tam pobíhaly Tolkienem zamýšlené postavy z knihy: ale je Hobit temná a hrdinská sága, nebo je to novelka pro děti, aby se nebály vyrazit za dobrodružstvím a aby z nich nebyli peciválové, lákající na tajemný svět kouzel a pohádkových bytostí?
K nejpřepjatějším a nejméně podařeným charakterům řadím bohužel i Radagasta – ten mi velmi chyběl (ostatně i další z nejstarších bytostí Tom Bombadil) ve Společenstvu prstenu – sem sice časově možná patří, ale kdo z Vás si ho představoval jako zhoubovaného blázna? Zas ta Jacksonova „filosofie“, že ten nejdivnější nakonec vše vyřeší – tedy „vyčištění“ Dol guldur?? Bída!
Vystavět trpasličího pronásledovatele ze skřeta Azoga ze staré doby je možná licence, i když Tolkienovi skřeti nejsou tak dlouhověcí jako ostatní rasy. Téměř trvalá noc nad dějem je nutná i kvůli tomu, aby nám skřeti nezmizeli na delší dobu z objektivu; co by si bez nich režisér bitev a pronásledování asi počal 😀 ??
Poslední poznámka je k filmu nejvlídnější. Samotné exteriéry a některé scény z boje jsou opět vynikající. Nespraví to dojem z přeplněnosti děje; ale toto k Jacksonovi asi už neodmyslitelně patří… A Galadriel, Saruman, Elrond a Gandalf připravující nás na boj se Sauronem cítícím, že prsten ožívá v teplé hobití dlani, a s nekromanty, který asi přijde (nebo se bude blížit) už v dalším díle, to je v pohodě.
Rozšířený i o tyto k Hobitovi vedlejší děje syžet 9 hodin filmového zpracování nejspíš jakž takž unese. Jen se bojím bitevního třetího dílu (vzpomeňte si na počty bojovníků v Hobitovi). Bitva pěti armád se nyní určitě změní v Pellenorské pole, „hard 3.0″… Ale velmi se těším na díl v zeleném, „temném“ hvozdu, hlavně na lesní elfy; třeba se objeví i mladý Legolas…
Alžběta Peutelschmiedová
17.12.2012 at 12.53Prosím, přečtěte si ještě jednou třetí řádek od konce. (Ne)zvládání přídavných jmen přivlastňovacích se už skoro stává normou. Škoda.
Petr Koubek
17.12.2012 at 13.47promiňte, ale to, o čem se domníváte, že je přivlastňovací adjektivum, je však zamýšleno jako substantivum v předložkovém 6. pádě – takže ok…
Alžběta Peutelschmiedová
18.12.2012 at 16.17Omlouvám se, tu předložku „k“ jsem ve stylisticky kostrbaté větě přehlédla. Ovšem- předložka „k“ se nemůže pojit se 6.pádem, jak uvádíte, ale vždy jen s dativem (se 3.pádem).
Petr Koubek
20.12.2012 at 8.25Jj, mělo být Hobitovi paralelní, snažil jsem se o „českou češtinu“, zas vedle. 🙂 Pro mě, 3. nebo 6., jestli to není jedno… Hezké vánoce a pravou do nového roku! P. K.
Alžběta Peutelschmiedová
20.12.2012 at 21.48Opravdu to není jedno. Podle Stanislava Komárka (podtrhla bych toho Stanislava- chytrý mužský!) „eroze společnosti vždy začíná od eroze jazyka“.
Děkuji za přání, které opětuji slovy Jana Skácela(vždyť jsme z Moravy, ne?):
odvahu a krásné srdce
těm kteří se nebojí
pozlátko seškrábnout ze lži
a poznat zlato na hnoji
Dobrý rok 2013! A.P.
Petr Koubek
21.12.2012 at 8.52Paní doktorko, se vším su v pohodě, jen eroze jazyka rozhodně nezačíná tím, že se něco jmenuje dativ a něco lokál. Zmíněná dekadence ale vyplývá z toho, jak jazyk užíváme a hlavně jak jej ohýbáme, jak jím manipulujeme a jak se ve veškeré pragmatičnosti ztratila krása… Děti v primě jsem vždy na začátků společného setkávání s češtinou provedl lekcí, které říkám „jazyk je krásný“; i když je to už více než deset let a dotyční studenti jsou již dávno až po krk ve svých životech a problémech typických pro mladé lidí na sklonku Evropy, na to, že je jazyk krásný, si vzpomeneme s úsměvem při každém setkání.
Tož a když jej někdy zanedbávají, hned si tu první hodinu připomeneme…
Požehnané svátky! P.
Alžběta Peutelschmiedová
21.12.2012 at 17.56Pane kolego,
líbí se mi, že jsme se vlastně tak pěkně názorově sešli. A také kvituji váš obrat o „sklonku Evropy“. Naši diskusi, pro ostatní asi pramálo zajímavou, ukončím poděkováním za přání, která všechna beze zbytku opětuji.
Zdeněk Sotolář
16.7.2013 at 20.44Zajímavá recenze je zde http://aktualne.centrum.cz/kultura/film/recenze/clanek.phtml?id=766243. Také jsem byl s Hobitem napodruhé spokojenější. Naopak mě místy vyděsila rozšířená verze Pána prstenů (smrt Sarumana a zlomení Gandalfovy hole).
Petr Koubek
17.7.2013 at 11.54Hm, konec Pána prstenů v originále je antiklimax, zas k těm menším, lidem i věcem, typický Tolkien. Suruman/Šarko ubitý kumpány ovládajícími kraj asi bylo pro Jacksona málo heroické 🙂
Zlomení hole v Minas Tirith, tak to byla záhada i pro větší znalce, ale diskutovalo se o tom, myslím, že Jackson chtěl poukázat na možnost, že první z Nazghůlů měl i vlastní vůli a magickou moc, taky nějak propojenou s mocí Prstenu jako u jeho Pána… Ale je to fakt přitažený za vlasy, když Mithrandir byl starší bytost, vyšší a i charakterovější než ten král. Nevim…
Krásné prázndiny!
Zdeněk Sotolář
19.7.2013 at 19.56Ano, Gandalf byl vyšší bytost, Maiar. A když padl, byl vrácen zpět. A měl jeden ze Tří prstenů. V knize se Tolkien tomuto souboji (raději?) vyhýbá, když ho přerušuje kohoutím kokrháním a zvuky rohů. Myslím, že Jackson udělal dobře, když souboj v této podobě z běžné kinoverze (raději?) vypustil. I když ho předjímá (anticipuje) tím, že na otázku skřeta-velitele na počátku bitvy Pán Nazghůlů říká, že ho (čaroděje) zlomí, ale vynecháním souboje se zase ztrácí řešení této výhrůžky. Jackson se sám do toho trochu zamotal. Naopak velice laciná záměna Arwen za Glorfindela hned na začátku mu docela snadno prošla. Já bych raději zahlédl zářícího Glorfindela stejně jako Frodo.
Petr Koubek
22.7.2013 at 11.32Arwen tam dát musel, love-story, ne? 😉 Je tam skoro celou trilogii stále imanentně přítomná. Spíše mně u jeho charakterů mrzí, jak hrubě netrefil „Radagasta“, hnědého čaroděje. Je vidět, že je z města a les je pro něj něco naprosto excentrického. Radagast je můj tajný hrdina a zachránce Gandalfa ze zajetí; a on z něj v Hobbitovi (!!) udělá takovou obskurnost… Asi před tím viděl film Kuky se vrací :D!
Zdeněk Sotolář
22.7.2013 at 15.14Ještě že nepředstavil modré čaroděje. Třeba by dopadli jako šmoulové.