Pajdák není pro lajdáky.

„Byl to chytrý synek, ale trochu lajdák, bo byl na děvuchy, tak studoval pajdák.“ zpívá Jarek Nohavica v jedné z mnoha verzí své písně „Ostrava černá“. Písničkářův humor a smysl pro jazyk mám velmi rád, jako chytrý synek studující na pajdáku bych se ale chtěl ohradit proti tomu, že pajádky jsou pro lajdáky. Přiznám se, že mě vždycky zamrzí, když kdokoliv snižuje mé studium jen proto, že studuji na pedagogické fakultě.

Ne, že bych se dostával často dostával kvůli svému studiu do konfliktů, ale už se mi párkrát stalo, že na mě někteří vyrukovali stylem „já jsem medik a kdo je víc?“. No, musím říct, že v tu chvíli se ze mě stává lehce neřízená střela. Nemám nic proti medikům, studium na lékařské fakultě je velmi náročné a profese obdivuhodná. Ale přece je jako budoucí učitel nemůžu nechat žít v takovém omylu a bludu. Jak nám jednou říkal vyučující: „Mýlit se je lidské, ale setrvávat v omylu je hanebnost.“

Poctiví a pracovití studenti, kteří mají o studium zájem, budou plně vytíženi jak na právech nebo medicíně, tak i na pedagogické fakultě. Ale vysvětlujte to někomu, kdo má pocit, že sežral všechnu moudrost světa jen proto, že studuje na medicíně.

Za tento nepříliš pozitivní obraz vděčí pedagogické fakulty především velké spoustě maturantů, kteří se sem hlásí buď proto, že si netroufají nikam jinam, proto, že se sem dostanou bez přijímacích zkoušek a nebo proto, že se nikam jinam nedostali. A pak odkud se bere to obrovské množství absolventů pedagogických fakult, kteří do školy nikdy nenastoupí. Upřímně – mnohdy je to jenom dobře.

Učitelství není o tom, kolik sešitů popíšu a kolik znalostí si nacpu do hlavy. Podstata dobrého učitele, zvláště v době probíhajících proměn a reformy školství, tkví úplně v jiných kvalitách a požadavcích na absolventy pedagogických fakult. Podle mě nastal čas, aby se samy fakulty začaly snažit zbavit se od podobných, nepříliš lichotivých hodnocení. Třeba změnou studijních plánů, zvýšením počtu hodin praxe, bohatší nabídkou pedagogicko-psychologických a didakticko-metodologických předmětů ve všech oborech či užší spoluprácí se všemi druhy škol. Pedagogické fakulty by, podle mého názoru, měly v prvé řadě připravovat do praxe učitele (didaktiky), teprve potom experty na různé obory.