Jak jsme dali kluky na školy

Mladší syn začal chodit jako prvňáček do vesnické malotřídky, kde je asi 40 dětí a vyučuje se ve třech třídách. Staršímu se povedly přijímačky, a tak nastoupil na nedaleké gymnázium do primy.
Z obou škol jsme počátkem roku dostali pěkné dopisy o tom, co všechno si mají hoši do září nachystat.

Společně jsme vše připravili a 1. září vyrazili. Ten starší jel pěkně sám a mladšího jsme do první třídy doprovázeli.
Škola byla vypulírovaná, vyzdobená, zkrátka jak má být. Do zahájení školního roku chyběla ještě chvilička, když můj pohled upoutala interaktivní tabule ve třídě. Obdivně vzhlížím na ten zázrak techniky a ptám se paní ředitelky, zda tu byla při zápisu, že si nevzpomínám.
„Ne,ne, tu jsme dostali až po zápisu,“ odpověděla paní ředitelka. „A brzo budeme mít druhou.“
To se mi skoro vyrazilo dech. „Tak náš kluk se bude učit na interaktivní tabuli!“ prolétlo mi hlavou, když jsem si vzpomněla na tu, co přišla do školy, kde jsem učila já, jak se k ní nemohlo chodit, protože byla v učebně chemie a fyziky a každý se bál, že cestou k tabuli rozbije všudypřítomné baňky a zkumavky. A vůbec! Kdoví, co by s tím ty malé děti provedly, a tak jsme se tu a tam šli podívat na nějaký ten film…
Představte si, že ta malinká školička skutečně získala i druhou interaktivku. Když jsem paní ředitelce blahopřála k této technické vymoženosti, sdělila mi, že bude i třetí.
To už se mi protáčely panenky. Měli jsme tou dobou už za sebou třídní schůzky na gymnáziu.
Tam nás jako rodiče velice vřele přivítali a zpráva, že všichni loňští absolventi byli přijati na vysoké školy, nás potěšila. I to, že se učitelé zavazují k tomu, že udělají maximum proto, aby i naše děti uspěly stejným způsobem. Jen byl smutný pohled na učebny a učebnice. Do některých se syn zapisoval jako třináctý v pořadí.

Bohužel zřizovatel gymnázia, tedy krajský úřad, poskytuje prostředky sotva na topení a elektřinu. Dokonce pokud učitel přechází ze základní školy na gymnázium, jde platově dolů. K tomu všemu přišla zima o něco dříve, prasklo topení a Kraj požaduje po škole úsporu 200 000 Kč.

Že by na Kraji rozdali víc na třicetikorunových poplatcích, než jim kasa dovoluje? Nebo jen škola není mezi vyvolenými? Mrzí mě, že zázemí školy je tolik závislé na prioritách zřizovatele a patrně ho neovlivní ani dobré výsledky v podobě úspěšných absolventů.

Zajímavé bude, až se šikovní žáci z prosperující malotřídky přihlásí na víceleté gymnázium. Nebo raději půjdou na základku, která jde s dobou a využívá moderní učebnice a pomůcky?