Metodický portál RVP.CZ prochází změnami. Více informací zde.
logo RVP.CZ
Přihlásit se

Kamarádství

V rámci této kazuistiky bych chtěla popsat, jak je u dítěte s ADHD obtížné orientovat se v sociálních situacích a najít si kamarády.

Podle informací z první třídy neměla dívka nikdy moc kamarádek, až ke konci školního roku se spřátelila se spolužačkou. Toto přátelství bylo patrné již první den nového školního roku, kdy si obě dívky sedly spolu do jedné lavice a vždy chodily spolu. Dívka se příliš o ostatní děti nezajímala, protože měla spřátelenou spolužačku a jakoby ani neměla potřebu získávat další kamarády. Spolužačka, paní asistentka a paní učitelka byly pro ni osoby, u kterých se cítila dobře, a to jí stačilo. Neměla zájem učit se jména ostatních spolužáků. Ani po čtyřech měsících nezná všechna jména bezchybně.

Ze strany spolužačky se jednalo, alespoň dle mého názoru, o kamarádství do jisté míry zištné. Spolužačka dívku naváděla ke špatnostem, jedla její svačinu a nechávala dívku kupovat dobroty z automatu (důvodem, proč si spolužačka sladkosti nekoupila sama, bylo, že si chce šetřit peníze do kasičky). Když si pak spolužačka chtěla na jeden den sednout k někomu jinému, dívka to velmi těžko nesla, plakala a stále opakovala: „Já chci, aby ona seděla se mnou.“ Vzhledem k jejímu rozrušení nebyla výuka takřka možná. Situace postupně gradovala a spolužačka začala navádět dívku i proti mně, když dělala některé úlohy za ni a pak mi do očí lhala, že to dívka udělala sama. Nebo ji přesvědčila, aby za mnou šla a řekla mi větu typu: „Ty mi kazíš den, když po mě chceš, abych pracovala.“ Dívka v tom nikdy neviděla nic špatného, protože je obecně velmi důvěřivá a také o spolužaččino kamarádství velmi stála. Samozřejmě ne všechny situace mezi dívkami byly tohoto rázu – spolužačka dívce často pomáhala a nikdy jí neřekla, že by byla hloupá. Na druhou stranu se jí ale také nikdy, jak mi sama pověděla, nezastala před spolužáky, kteří to o dívce říkali.

Přes veškeré domlouvání oběma dívkám se situace postupně stupňovala. Proto jsme se s maminkou a paní učitelkou domluvily na jejich rozsazení. Rozsazení dívce pomohlo, a to jak ze sociálního, tak vzdělávacího hlediska. Dívka pomáhala nové sousedce s vybalováním věcí, ukazovala jí pomůcky, které používá a obecně se snažila, aby se holčička vedle ní cítila dobře. Nové děti byly pro dívku motivací a ona se před nimi více snažila, aby ukázala, co vše umí. Problémy s manipulací ze strany spolužačky z velké části přestaly pravděpodobně v důsledku přesazení a jasného vymezení, že takto se chovat nemůže. Když spolužačka viděla, že má dívka kolem sebe další děti, začala se k ní chovat mnohem lépe. Na druhou stranu jsem ale také byla svědkem situace, kdy spolužačka říkala, že dívka „nás pořád buzeruje.“ Spolužačka tak poněkud hrubě pojmenovala dívčinu tendenci říkat ostatním dětem, co mají a nemají dělat. Řekla bych, že tato její vlastnost je kromě impulzivity hlavním důvodem jejích problémů při navazování sociálních kontaktů s ostatními dětmi. Dívka nemá na tuto svojí sociální neobratnost náhled, přestože u jiných dětí jí tato vlastnost také vadí. V současné době se proto snažím dívku vždy upozornit na to, když ostatním dětem poroučí, co mají a nemají dělat, a snažíme se hledat jiné způsoby, jak dětem informace předat bez povýšeného a žalujícího tónu.

Kromě přesazení a podávání zpětné vazby jsem se snažila dívku podporovat v hledání dalších kamarádů a v bližším seznamování se zbytkem třídy. Dívka tedy dostala v listopadu speciální úkoly, které jsem jí zapsala i do deníčku. Dva úkoly se týkaly učení, dva sociální oblasti. Dívka se měla naučit jména spolužáků a najít si jednu další kamarádku. Když o tomto úkolu řekla některým spolužačkám, samy se nabídly, že jí pomůžou si spolužáky zapamatovat. Společnou aktivitou se dívky sblížily. Na tomto příkladu je vidět, že dívka má problémy se spontánně zapojovat do dětských aktivit a je pro ni obtížné vymyslet nějakou aktivitu, kterou by ostatní děti zaujala. V tomto smyslu se pak ukazuje jako účelné, když dívka dostane nějaké návrhy zvenčí (např. když přináším hry o přestávkách).

Přestože se osvědčilo, že jsem společně s paní učitelkou intervenovala do sociálních vztahů dívky, není její sociální pozice ve třídě jednoduchá, a to jak v důsledku ADHD, tak jejích osobnostních vlastností.

Bc. Markéta Dobiášová, asistentka dítěte s ADHD


Ukázka pochází z portfolia Aktivity vhodné pro práci s dětmi s ADHD, které bylo vytvořeno v rámci projektu Prohlubování klíčových kompetencí pedagogů, jiných odborníků a rodičů jako podpora vzdělávání dětí se syndromem ADHD (Číslo projektu: CZ.1.07/1.2.12/01.0002). http://www.neklidne-deti.cz/

 

DOBIÁŠOVÁ, M.; HÁJKOVÁ, M.; NEŠPOROVÁ, M. Aktivity vhodné pro práci s dětmi s ADHD: Portfolio vytvořené v rámci projektu Prohlubování klíčových kompetencí pedagogů, jiných odborníků a rodičů jako podpora vzdělávání dětí se syndromem ADHD. Brno: Centrum pro rodinu a sociální péči, 2015.