RVP – L5 – Konektivismus

Teorie konektivismu a osobní vzdělávací prostředí – L5

Problematika této lekce byla pro mě poměrně nejednoznačná a souvislosti a významy probíraného tématu asi ne zcela správně chápané, z důvodu slabé angličtiny v poslechu.

Z materiálů a útržků lekce on line jsem vycházel pouze při zapojení dalších informačních zdrojů na webu.

Velmi přehledná je tabulka uveřejněná na učitelském spomocníku v článku: Konektivismus – teorie vzdělávání v prostředí sociálních sítí od Ing. Bořivoje Brdičky, Ph.D., která usnadňuje pochopení významu a vzájemných vazeb – (Behaviorismus – Kognitivismus – Konstruktivismus – Konektivismus). A to včetně výčtu principů konektivismu, významově odpovídajícímu také bodům podle wikipedie.

Využití otevřených sítí si pak lze dobře představit jako platformu různorodých názorů, které navozují nové podněty a otázky, tedy i řešení, a to právě dynamickým spojováním specializovaných zdrojů informací. Současně je zřejmé, že zdrojem učení mohou být lidé, ale i databázové síťové technologie. Naprosto jasný je také význam schopnosti nalézat a učit se nežli aktuální objem znalostí. Díky propojením lze snáze nalézat shody, souběhy a rozdíly v rámci mezioborového porovnávání souvislostí. A tento proces pak umožňuje aktuální rozhodování a výběr přijímané informace v čase, kdy později lze dospět k modifikovaným poznatkům díky proměňující a vyvíjející se realitě.

Obdobně jsem se více musel zamýšlet mezi pojmy Collaboration a Cooperation, neboť se mi jevily velmi blízké. Spolupracující lidé mi připadají bez součinnosti jako nelogické spojení. Například: Jestliže budu spolupracovat na výrobě automobilu, pak bez součinnosti může vzniknout více dílů jednoho typu, kterým nebude odpovídat navazující počet dílů, případně bych vyráběl nepřipojitelné komponenty. Proto vidím tyto formy ve velmi úzké součinnosti.

A takto se mi jeví i proces vzdělávání, kdy přiřazuji vysokou součinnost jak spolupráce, tak součinnosti, pokud tyto významy chápu alespoň trochu správně.

Možná že příklad nesouladu bych nalezl v tezích a názorech pedagogických odborníků na vývoj ve vzdělávání a politickou realizaci téhož, kdy spolupráce zřejmě nějakým způsobem nastává, ale součinnost pedagogů a politiků se již někdy nejen míjí, ale jeví se i jako protichůdná.

To je ale, předpokládám, další samostatná kapitola tohoto našeho kurzu, a tak jsem zvědavý, co lze v této souvislosti předpokládat a očekávat.