Rozhodla jsem se založit si svůj historicky první blog, a je to tu!
Nevím zda-li mi to půjde, zda slova, která píši, budou čtivá pro další blogery, ale rozhodla jsem se, že budu dávat našemu učitelskému světu najevo své myšlenky, pocity a dojmy z prostředí našeho školství, zejména MŠ a mého pestrého života vůbec.
Jé, jé, jé, kdepak ty fajn holky jsou???
Když jsem před několika lety nastoupila do mého nynějšího zaměstnání, ani jsem netušila, že se stane mou srdeční záležitostí a místem, kam budu velmi ráda chodit. Nejen kvůli náplni práce učitelky MŠ, ale především pro kolektiv, který zde byl (nebo stále je? – možná!).
Myslím si, že se to stává jen velmi zřídka, aby kolektiv žen, kterým my bezpochyby jsme, spolu tak dobře vycházel, měl se rád, vycházel si vstříc, pravidelně se scházel mimo práci, a který by prostě fungoval tak jak má.
Jsem velmi vděčná tomu, že jsem mohla absolvovat jeden školní rok (2007/2008) po boku mých dvou kolegyň (Káťa + Péťa), tento školní rok považuji za nejzdařilejší za mého ped. působení, protože byl plný přátelství maximální shody, souhry a pedagogické odbornosti (-:
Školní rok skončil a loučili jsme se Káťou.
Další školní rok odešli 4 kolegyně a mezi nimi „moje“ Péťa. Těžké loučení!
A minulý týden z MŠ odešla moje velmi dobrá kamarádka, která byla zároveň i mou kolegyní a to už byla asi poslední kapka do kalichu mé citové tolerance (-8
A teď trocha počtů 1+4+1= 6 loučení, z toho 50% odchodů kolegyň z MŠ byla nedobrovolná.
Copak kolektiv školy a dobře fungující tým není tou nejlepší cestou pro vzdělávání dětí?
A já se ptám, kdepak ty fajn holky jsou?
Svůj blog holky z naší školky chci věnovat svým nejoblíbenějším kolegyním z MŠ, se kterými mi vždy bylo moc dobře a mám je ráda.
Nevím jestli je dobře začínat blog zrovna takto nostalgicky zaměřeným článkem, ale měla jsem pocit, že to prostě musím někam napsat, nebo vykřičet do světa, protože je mi to moc líto a opravdu jsem z toho smutná . . .
Mgr. Pavlína Hublová
2.11.2009 at 20.28Milá Míšo,
kolektiv (nejen v MŠ) je jednou z podmínek dobré práce zaměstnance, o tom asi nikdo moc diskutovat nebude. Už proto je fajn, že jsi toto téma otevřela ve svém příspěvku. Díky.
Chtělo by se mi utěšovat Tě, že zas potkáš někoho dalšího… Ale neudělám to, bylo by to hloupé. Každý si v srdci neseme nezapomenutelné lidičky, kteří nás drží nad vodou. A tak Ti přeji, abys potkala ještě spoustu „záchranných pásů“, které rozšíří Tvou sbírku vzpomínek.
…a těším se na Tvé postřehy ze školičkového života. 🙂
Bc. Michaela Gondeková • Post Author •
2.11.2009 at 21.11Ahoj Pavlí, moc děkuji za milá slova.
Teď mi došlo, proč zrovna dnes – taková nostalgická nálada – jsou přeci dušičky!!!
Káťa Hurábová
3.11.2009 at 15.31Ahoj Mišulko. Moc hezký článek….Věřím, že nedávné propuštění Peťuly bylo asi fakt posledni kapkou.Každopádně se drž, mysli na to, že tam jsi hlavně kvůli dětičkám a uvidíš, třeba čas přinese nějaké změny k lepšímu…Pozdravuj všechny (co tam znám – už jich moc není) a doufám, že se zase sejdeme ještě, než porodím:-))Papa MTR
Petra Vařejková
3.11.2009 at 23.38Mišulko moje,
tvůj krásný článek mě rozbrečel! Ani nevíš jak mě můj odchod zasáhl… Měla jsem vás jako druhou rodinu a bohužel vše zníčí člověk, který na pozici ředitelky nemá co dělat. Doufám, že tím VŠE nekončí a že opravdu ti nejbližší zůstanou poblíž. Ty patříš mezi ně, z kolektivu jsi mému srdíčku snad nejblíže! Děkuji ti za vše co si mě naučila, děkuji ti za rady a pochopení a i za krásné chvíle mimo práci!! Jsi úžasný člověk, máš moc dobré srdíčko a nadání snad na vše! 🙂 Mám tě moooc ráda!!! :-*
Bohunka Trelová
4.11.2009 at 19.10Zdravím Tě, Míšo.
Pochopila jsem správně, že vinou odchodů Tvých kolegyň (kromě MD) je vedení? Byl vyřčen důvod? Zvláštní… Jakmile člověk vládne, začíná se měnit. Bohužel, někdo k horšímu. Ale Ty tohle neřeš! Buď vděčná za to, že jsi poznala tak bezva lidi. Jsi možná jedna z mála. Teď se soustřeď na to, co bude. To také pomáhá. Přeji hodně štěstí, Pa.
Bc. Michaela Gondeková • Post Author •
4.11.2009 at 21.26Ahoj Bohunko, ano pochopila si správně, za většinou odchodů stojí vedení, důvody byly vyřčeny různé. Např. nekvalifikovanost učitelky, dobrá, beru tento důvod jako pádný, ale myslím si, že ztrácí na vážnosti, když vedení v zápětí přijme další nekvalifikovanou učitelku a my akorát jenom donekonečna zaučujem a zaučujem a zaučujem . . .
Pavlína Pončíková
5.11.2009 at 8.42Ahoj Mišulko, napsala jsi to moc krásně a podle pravdy. Když jsem do této školky nastoupila byla jsem moc šťastná za krásnou práci z dětmi a za úžasný kolektiv. Ty jsi byla a stále budeš můj vzor výborné paní učitelky a já Ti moc děkuji za všechno co jsi mě naučila.Bohužel do vánoc tuto školku opustím i já , protože nemám žaludek na jednání paní ředitelky a věčně arogantní paní hospodářky. Nemůžu pochopit jak vůbec může být člověk tak bezcharakterní, falešný a zlý na této pozici. Asistentky a paní učitelky se tu střídají jak na běžícím páse a nikdo se nad tím ani nepozastaví. Ale co děti? Sotva si na někoho zvyknou a hned mají někoho nového. Ale to my nevyřešíme, bohužel….. Chci Ti také napsat, že Tě mám a budu mít vždycky moc ráda, za všechno Ti poděkovat a doufám, že vše využiji v jiném zařízení, kde za to co umím budou rádi a budou si mé práce vážit. Teď už jsem se z toho rozbrečela, tak končím,pá.
Bc. Lucie Sirůčková, DiS
5.11.2009 at 23.52Ahoj Míšo, ráda bych se přidala a souhlasím s tím, co jsi napsala i se všemi komentáři. Díky za tvůj blog a obdivuji tvoji energii. Je skvělé, že i po takové spoustě negativních citových situacích, kterými jsi v poslední době prošla včetně ostatních kolegyň – Pavlínka, Peťula, atd., máš tolik energie, aby ses podělila o své pocity s ostatními. Nejde o to, že začínáš nostalgicky, protože píšeš, jak to doopravdy je. Faktem zůstává, že na tom opravdu není nic pozitivního a optimistického. Je smutné, že kvalifikované pracovnice, které mají vztah pro tuto práci jsou nuceny odejít, zejména bez vlastního přičinění, a to je myslím důvod k zamyšlení! Něco je v nepořádku, a to na straně vedení, o čemž není pochyb a začínají to vidět i rodiče dětí. Mám tě moc ráda a důležité na tom všem je, že jsme neustále v kontaktu, máme opravdové přátelství a můžeme si vyměňovat své zkušenosti i přesto, že již nepracujeme na stejném pracovišti. Jsem také moc ráda, že jsem měla tu čest pracovat s vámi se všemi, které máte srdce na pravém místě. Doufejme, že se vedení MŠ již brzy změní….k lepšímu!
Vendula Fidlerová
7.11.2009 at 13.29Ahojky všichni,
co na to říct. Pořád nějak nemohu pochopit, jak je možné, že může být někdo tak zlý a nepřátelský. Je jasný že se lidé loučí a odcházejí, ale mělo by to být úlně za jiných podmínek, s láskou a úctou. Jenže jsou lidé, kteří nerozumí významu těchto slov. Jak všichni víme i mě za několik málo měsíců čeká tato smutná zpráva a odchod. Odchod od lidí, kteří mě neustále něčím naplňují a překvapují. Od lidí za kterýma se ráda vracím a kterých si nesmírně vážím, za to co dělají a jaký jsou. Je hrozné, že už teď přemýšlím jaké to bude až příjde ten den kdy budu muset říct sbohem. Nejhorší na tom všem je, když vám opravdu někdo přiroste tak k srdci jako mě moje Mišulka, tohle loučení mě bude stát kus srdce. Prozatím mi to příjde jako něco neskutečného a v koutku srdce marně doufám, že příjde to správné postavení hvězd a vše se změní k lepšímu.
Bc. Michaela Gondeková • Post Author •
9.11.2009 at 21.26Mé milé kolegyně,
chtěla bych vám všem moc poděkovat za vaše komentáře a za velmi milá slova. Moc mě to potěšilo. Velké díky všem!!!
Bc. Radka Mašková
22.11.2009 at 8.14Ahoj Míšo a ostatní… (Zdravím Lucku!)
Tak se přiznám, že jste mi vyrazily dech. Některé z bývalých Tvých kolegyň znám jen dle vyprávění a od vidění, ale musím říct, že Boží mlýny melou pomalu, ale jistě. Přiznám se, že trochu vím o vašich problémech, ale když si o vedení MŠ povídají už i kadeřnice… Tak to už je na velkou diskusi. Neznám práci vaší p. ředitelky,ani ji osobně, ale pokud se tyto problémy řeší u holiče s lidmi, kteří ve Vaší MŠ nepracovali ani zde neměli dítě, to je „průser“! Začne se konečně něco dít???
Lenka Minaříková
17.2.2010 at 9.13Milá Míšo……až nyní jsem narazila na tento tvůj glog. A to co jsem si přečetla se mne také dotýká…I když je to už s odstupem času , pár měsíců, a říká se, že “ čas všechno léčí“…nebo snad ne…?
Nevím, jaká je nyní situace ve školce, ale jak jsi sama vzpomenula na léta 2007/2008 a nejen ta, musím s tebou i já souhlasit. Dle mého názoru byla tato mateřská škola a především její kolektiv /tým/ na skvělé úrovni. No zkrátka to „šlapalo“ a myslím, že se ta pohoda prostředí a kolektivu odrazila především i v práci a na samotných dětech. Jsem z toho tak trochu smutná co se tam nyní děje, a že to ve školce takto dopadlo. Vždyť sama považ působit někde 14 let je dlouhá doba a ať člověk chce nebo ne, vytvoří si pevné pouto s prostředím, s kolektivem a stane se tak jeho srdeční záležitostí. A ještě hlavně, když ta samotná práce ho nejen baví, ale také naplňuje a uspokojuje. A ještě teď, byť je to více jak půl roku co ve školce nepůsobím, když se s někým bavím, tak mezi řečí prohodím…to u „nás“ ve školce….a zapomenu, že už tam nejsem. Teď můžu jen doufat a pevně věřit, že se vše obrátí k lepšímu a moc bych Vám to všem přála. Míšo, tobě přeji mnoho sil a energie do další práce a vydrž, ty na to máš..:-)))
Bc. Michaela Gondeková • Post Author •
17.2.2010 at 10.34Ahoj Leni, jsem ráda, že si tento blog našla, určitě si také součástí 🙂
Děkuji Ti za Tvé vyjádření a přání v lepší obrat, ale sama už tomu moc nevěřím i když by to bylo moc fajn.
Mě snad zachrání jen mateřská . . . 😀 Začnu nekontrolovatelně rodit děti a založím si pak lesní školku 😀 (s malými stromky i dětmi)!
Kamila Rajdlová
13.3.2010 at 22.28Milé kolegyně,
nepracuji sice ve Vaší MŠ, ale Váš blog mne velmi zaujal. Z mnohých komentářů vyplývá, že již dlouho dopředu víte, kdy Váš pracovní poměr skončí. Je tedy zřejmé, že byl uzavřen na dobu určitou. Proto nechápu, nad čím se tak moc pozastavujete. Nebylo by efektivnější zatím hledat jiné zaměstnání? Domnívám se, že díky Vaší, mnohokrát zmiňované, vysoké kvalifikaci, s přijetím do lepšího, kvalitnějšího zaměstnání nebudete mít sebemenší problém. Jen byste si měly, milé dámy, doplnit vzdělání v oblasti gramatiky jazyka českého. Vypadá opravdu poněkud komicky článek, v němž zdůrazňujete své vzdělání, které dokládáte pravopisnými chybami a vulgárností. Člověk pak přemýšlí, jak to doopravdy s Vaší vzdělaností je. Jsem velmi ráda, že ve Vaší MŠ, ať už současné, nebo bývalé, své dítě nemám. Možná vedení ví, co dělá. Opravdu jste všechny „vzdělané“ v oblasti předškolního vzdělávání?
Petra Boháčková
14.3.2010 at 16.12Ani já nepracuji v této školce, vlastně ani v žádné jiné. Přečetla jsem si Váš kometář, paní Rajdlová, a po té velmi pozorně i celý blog. Hledala jsem Vámi zmiňované vulgárnosti – v celém blogu jsem našla jedno slovo, které asi nepatří do spisovné češtiny. To je článek, který je (podle Vašich slov) … „dokládán vulgárností“?
Nerozumím.
Já bych naopak byla vděčná, kdyby ve školce, kam chodily mé děti, byly alespoň zpoloviny tak zapálené učitelky, jako ty, které reagují v tomto blogu a komentářích k němu.
Kamila Rajdlová
14.3.2010 at 23.31Paní Boháčková,
ačkoli si myslíte, že jste četla pozorně, nemáte pravdu. Ve svém komentáři nepíši o vulgárnostech (množné číslo), ale o vulgárnosti (jednotné číslo). Přečtěte si jej raději ještě jednou a pozorněji. Vše je jen o tréninku.
Petra Boháčková
15.3.2010 at 8.01Díky za upozornění. Potrénuji.
Přesto ale v příspěvku žádnou vulgárnost nenalézám.
Bohunka Trelová
23.3.2010 at 20.18Reaguji na údajnou paní Rajdlovou. Neznám Vás, ale Vaše příspěvky mi přijdou velmi emotivní a, s prominutím, trošku hloupé. Ublížil Vám snad někdo??? Že by samotná Michaela Gondeková??? Poslyšte, nic mi do toho není, ale netýká se to přímo Vás osobně???
Bc. Lucie Sirůčková, DiS
24.3.2010 at 23.44Vážená paní Rajdlová,
dlouho jsem odolávala reagovat na Váš komentář, ale nakonec jsem se rozhodla přeci jen odepsat. Dovolte mi podotknout, že nikdo není neomylný a s chybami a překlepy se člověk setkává dnes a denně, dokonce i v denním tisku. Také v mnoha jiných oddílech tohoto metodického portálu je mnoho chyb. Kdyby se člověk měl zabývat všemi, asi byste nedělala nic jiného, než seděla u počítače a každého poučovala o pravidlech českého pravopisu. Mimochodem český jazyk je jeden z nejobtížnějších jazyků a jeho pravidla se neustále mění. O překlepech snad nemá cenu ani hovořit, považuji je za běžnou věc, která se ale Vám pravděpodobně nikdy nestala, nestává a nestane. Holt nikdo není dokonalý jako…. Za další: Když už jsme u toho „vedení“. V současném zařízení, ve kterém pracuji, je člověk ve vedoucí pozici na správném místě. Je to skvělý řídící pracovník, vzdělaný, s bohatou praxí, který věnuje mnoho svého volného času svému povolání, které mu přináší velkou zodpovědnost. Není tomu však vždy a všude. Ono to s tou vzdělaností některých vedoucích pracovníků není totiž tak „horké“. Asi byste se divila! V neposlední řadě bych ráda zdůraznila, že hlavní ve všech komentářích je obsah a inteligentní člověk ho jistě pochopí. No a nakonec: Nevidím jediný důvod, proč opovrhujete zmíněnou mateřskou školou, respektive jejími učitelkami. Jsou to kvalitní pracovnice, které nestudovaly v Plzni, tzn. že jejich titul je zasloužený, jejich přístup k dětem adekvátní a jejich práce poctivá. Je snad novinka, že se v mateřské škole učí děti psaná gramatická pravidla? Mluvený projev pracovnic je totiž přiměřený.
P.S. Nemám ve svém komentáři chybu?????????????????????????
Mgr. Petra Stanjurová
25.3.2010 at 11.55Dobrý den, navíc já nemám pocit, že by celá diskuze tady byla o tom, kdo má jaké vzdělání, kdo ho má vyšší, lepší, kdo je zkušenější apod. Vše přeci začalo tím, že si jedna paní učitelka posteskla nad tím, jaké má na pracovišti vedení. Přidalo se k ní dost dalších, které tam zřejmě pracovaly a pracují, a to je k zamyšlení. To si máme v dnešní společnosti a v zaměstnání nechat vše líbit? Od toho jsem lidi, abychom bránili svá práva. Ředitel není diktátor, ale spolupracovník a pomocník. (A to není sen, takoví opravdu existují.) Až já nebudu (právem) spokojená se svou ředitelkou, také s tím budu něco dělat. To je naprosto normální. Dokonce je odvážné, že se lidé brání a nesklopí uši.
Mgr. Petra Stanjurová
25.3.2010 at 11.58Dobrý den, navíc já nemám pocit, že by celá diskuze tady byla o tom, kdo má jaké vzdělání, kdo ho má vyšší, lepší, kdo je zkušenější apod. Vše přeci začalo tím, že si jedna paní učitelka posteskla nad tím, jaké má na pracovišti vedení. Přidalo se k ní dost dalších učitelek, které tam zřejmě pracovaly a pracují, a to je k zamyšlení. To si máme v dnešní společnosti a v zaměstnání nechat vše líbit? Od toho jsme lidi, abychom bránili svá práva. Ředitel není diktátor, ale spolupracovník a pomocník. (A to není sen, takoví opravdu existují.) Až já nebudu (právem) spokojená se svou ředitelkou, také s tím budu něco dělat.To je naprosto normální. Dokonce je odvážné, že se lidé brání a nesklopí uši.
Bc. Lucie Sirůčková, DiS
25.3.2010 at 21.42Dobrý večer,
naprosto s Vámi souhlasím, paní Petro! Pěkně jste celou problematiku vystihla. Také si myslím, že člověk, který se dostane do řídící pozice není neomylný, nemá nad hlavou svatozář. Má třeba více zodpovědnosti za celý kolektiv a chod zařízení, ale to neznamená, že se na tuto pozici také hodí. Ředitel by měl tvořit se svými pracovníky tým a pokud to tak není a ještě k tomu se chová neseriózně, je podle mého názoru na místě, aby s tím zaměstnanci něco dělali. Od toho jsou snad zákony, ne?! I když… ne každý má k tomu odvahu a ne vždy vyhraje člověk, na jehož straně je právo a pravda. Raději nebudu rozvádět proč. Myslím, že každý se ve svém životě s touto situací setkal nebo setká.
Ještě jedna poznámka: Docela mne zaráží, že paní Rajdlová nezná celou problematiku a dělá hned takové závěry!!!
Pavel Bárta
31.3.2010 at 22.48Milé dámy,
předem se omlouvám za své pravopisné chyby :-), připouštím, že opravdu každý se může splést. Vidím to dnes a denně u svých žáků. Ovšem nemohu nereagovat na tak podivuhodnou diskuzi.
Pozorně jsem si všechny příspěvky přečetl a musím se zeptat: O čem se tu vlastně bavíte? Kdybych nebyl spokojen, šel bych pracovat tam, kde bych se mohl zabývat milovanými dětmi a nemusel svoji nespokojenost ventilovat zrovna tady. Od toho máte vedoucího pracovníka, zkuste uspořádat poradu (jako se to obvykle dělá) a buďte přímé. Tomu teprve říkám odvaha. Tady to nemá smysl a celý blog budí pouze úsměvný dojem. DRŽÍM VÁM PALCE!
Saša Lutovská
14.4.2010 at 2.01Paní Rajdlová jste očividně koza,nechci být moc vulgární 🙂 a všem ostatním přeji hodně pracovních úspěchů …..
Stáňa Andršová
14.4.2010 at 9.02Vážení uživatelé portálu!
Jako spávce blogů Vás chci upozornit, že na našem společném Metodickém portálu existuje netiketa (= doporučené chování na internetu). Netiketa se také věnuje respektu k ostatním uživatelům portálu a doporučuje: Pokud budete dopálení, vychladněte, než odepíšete. Popište své emoce, doplňte pár slov k vysvětlení. Neventilujte své rozhořčení nepřiměřenou reakcí vůči autorovi či jeho názorům…Buďte tolerantní, shovívaví k chybám ostatních. Neopravujte druhé, veřejnou kritiku by autor nemusel unést…Zlaté pravidlo: Buďte tolerantní k chování ostatních, ale striktní k chování svému…Děkuji Vám a přeji krásné dny a zajímavé příspěvky, s pozdravem Stáňa Andršová