Určitě se každý během své práce setkal s takovým tím dítětem, které se neustále na něco dotazuje, a vy máte potom pocit, že nebudete znát odpověď anebo prostě nevíte!!!
Tak přesně to, se mi stalo včera ve školce.
D:“A paní učitelko, co je to ultra?“
U: „To je Honzíku, jako něco víc, něco lepšího, něco extra!“
D: „A ultrafialové paprsky?“
A já se zmohla na „to jsou paprsky, které jsou ze sluníčka, ale tyhle paprsky nevidíme!!!“ – pro mě výkon veliký, (v prvním ročníku na SPgŠ jsem propadala z fyziky!), myslela jsem si, že fyziky je konec, ale Honzík mi nedaroval ani fň (-:
D: „A paní učitelko, z čeho je sluníčko?“
U: a moje odpověď, už byla opravdu strohá „z plynů“
D: „A dál? Z čeho je ještě?“
Dál už rozhovor nepokračoval na fyzikální téma, protože jsem přehodila výhybku a slíbila Honzíkovi, že to zjistím a zítra všechno řeknu.
Po příchodu z práce domů jsem započala rozhovor se svým manželem na téma ultrafialové paprsky, a jako většina chlapů, to pro něj bylo zajímavé téma a já se hodně dozvěděla.
Večer jsem projela naší knihovnu a vytáhla všechny encyklopedie, ve kterých jsem našla něco o slunci a samozřejmě si je pročetla k danému tématu (-:
Druhý den hned ráno jsem vložila Honzíkovi svou krásnou encyklopedii (kterou mi přinesl Ježíšek vloni k Vánocům – jak jen to věděl?) do rukou a on listoval, prohlížel, ptal se a já četla a četla, pak spokojeně zaklapl knížku se slovy:
„Tak já si jdu už hrát, ale kdybych chtěl zase něco vědět, tak přijdu . . .“
Myslím si, že je naprosto nemožné, abychom si my učitelé nenosili svou práci v hlavě domů, mě to tedy osobně nejde.
PS: co bychom neudělali pro „své“ děti, že?
Mgr. Jana Kneřová
12.11.2009 at 14.35🙂
Mgr. Hana Pilařová
12.11.2009 at 16.20Míšo .. je krásné, že se takhle ptají .. co bychom dali za to, aby se ptali osmáci a deváťáci 🙂 Trošku „závistivě“ přeju další a další a další a další zvídavé otázky 🙂
Bc. Michaela Gondeková • Post Author •
12.11.2009 at 19.15Ahoj,
je fakt, že postupem věku se u některých dětí zvídavost vytrácí nebo stagnuje. Každopádně v MŠ se s takovýmto jevem často nesetkávám.
A já zase na oplátku přeji mnoho zvídavých žáků (-:
Mgr. Pavlína Hublová
12.11.2009 at 21.56Nádherná příhoda. Gratuluji k trpělivosti. Kdybych byla na tvém místě… no, nevím… 😀