Moje první inspekce

Tak jsem se konečně dočkala, ne že bych se na to těšila, ale děsilo mě, že jsem se za dobu své praxe ještě nesetkala s inspekcí, která by byla přímo u mě ve třídě. A tu náhle, . . .

Minulý týden od 22. listopadu se tři paní inspektorky usídlily u nás ve škole. Jedna kontrolovala kuchyň, druhá základní školu a ta třetí se zaměřila na nás, na mateřskou školu. V takové chvíli jsou nervy na pochodu a nejde člověku se od toho jen tak odprostit. Ještě, že jsem předešlý víkend absolvovala setkání Pepoušů (Rady starších) v Harrachově a byla jsem dostatečně nabitá, ovšem netušila jsem, že šťáva z Harrachova mi dojde ve středu.

Inspekční dny byly pondělí, středa, pátek. V pondělí jsem se pouze seznámila s paní inspektorkou a její činnost se ubírala směrem k administrativě (ŠVP, školní řád, atd.). Paní inspektorka obeznámila naší paní ředitelku s „drobnými“ nedostatky, které chtěla opravit, tudíž jsme v úterý po skončení pracovní doby naklusali s kolegyní do kanceláře a společně s paní ředitelkou dolaďovali „detaily“. Ve středu ráno se paní inspektorka přišla podívat k nám do třídy Velkých sluníček, jak probíhají naše ranní hrátky :-), poté jsme jí totiž frnkli na exkurzi do knihovny do Žatce (která se nám mimochodem velice vydařila a děti se z ní vrátily přímo nadšené). Po skončení pracovní doby jsme se opět sešli v kanceláři, kde nám paní inspektorka vysvětlila, v čem spočívají naše nedostatky v ŠVP PV, zejména v oblasti evaluace (zde mi došla šťáva z Harrachova) a my se opět pustili do psaní a přemýšlení.

Ve čtvrtek jsme opět po pracovní době seděli a plodili a plodili . . .

V pátek ráno šla paní inspektorka na kukandu k Malým sluníčkům a s námi potom strávila zbytek dopoledne. Během svačiny si paní inspektorka procvičila děti v představě o číslech a během činností dětí si průběžně „něco“ zapisovala a já trnula hrůzou, co si to asi píše!!!

Musím říct, že na paní inspektorce ze školky bylo na první pohled znát, že patří k nám (do školky), už tím jak si povídala s dětmi a i tím, že působila velice sympaticky a byla z oněch tří dam z ČŠI nejvíce komunikativní a milá. Očekávala jsem, že se dozvím, jak jsem si vedla během činností s dětmi, co jsem dělala špatně, co dobře, atd., ovšem nedočkala jsem se. Předpokládala jsem, že dostanu nějakou zpětnou vazbu, ale nekonala se, možná proto že v pátek začalo sněžit, možná proto, že pátek, je prostě pátek a možná také proto, že rozbor hospitace zkrátka není v kompetenci ČŠI.

V současné době nejspíš inspekci zajímá, jak si vedeme po administrativní stránce a nikoliv po té pedagogické, po té co je nejdůležitější, protože to je ta, která se dotýká živého a křehkého materiálu se kterým denně pracujeme – dětí . . .

Byla jsem velmi vyčerpaná, proč jsem nucena po večerech do tmy dotahovat dokumenty, které ano, jsou potřeba, ale nejsou proboha to nejdůležitější, důležitější přeci je, abych se po práci připravila na následující den s dětmi, byla plna síly, nadšení a chuti tvořit.

Děkuji za tuto zkušenost s inspekcí 😀