Jistě všichni dobře znáte klasické a pravidelné návštěvy městského divadla s načančaným štrúdlem dětí.
Pracuji ve speciální mateřské škole, takže je jasné, že naši diváci jsou vskutku náročnějším publikem a právě naše děti jsou dobrými „testry“ zda se jedná o kvalitní představení, soudě podle jejich zaujetí.
Ale to, o čem bych chtěla napsat je z jiné strany soudku. Do divadla bereme i sebou děti zcela imobilní, které představení sledují, nebo někdy vzhledem k jejich handicapu vnímají z jejich speciálních kočárů. Několikrát jsme se sympatickými uvaděčkami konzultovali jak kočáry v hledišti umístit, aby nijak nebyla narušena bezpečnost ostatních dětí, kdyby mělo dojít k evakuaci a vždy jsme se dohodli. Jsem nesmírně ráda, že tyto naše děti mohou také chodit za kulturou, jedná se většinou o těžce postižené děti s kombinovanými vadami a věřte mi, že během představení vůbec neruší – nebrečí – nekřičí a naopak bych řekla, že jsou těmi nejvnímavějšími diváky.
No a během jednoho krásného divadelního představení se zvedla paní učitelka z jiné – běžné mateřské školy a když procházela okolo našeho vozového parku s několika dětmi – nejspíš na záchod a prohodila směrem ke kolegyni, která stála u kočáru „Dejte si to někam na stranu, ať můžeme projít“.
Bohužel člověka když většinou něco ohromí, tak ho zrovna nenapadne říct nic vhodného.
Ale věřte, že po představení a při cestě zpět do MŠ, nás toho s kolegyní napadlo spoustu!!!
Co tomu říkáte?
Co byste vy řekli paní učitelce?
Mgr. Hana Pilařová
3.11.2009 at 23.06„Paní kolegyně, občas použijte TO …“ .. s prstem směřujícím tam, kde bývá hlava.
Mgr. Jana Kneřová
4.11.2009 at 11.01Momentálně jsem ohromena. To bude zřejmě taková ta paní učitelka, o které mi vyprávějí kamarádi herci. Nejspíš se neumí podívat na věc očima někoho jiného a je zahleděna do sebe nebo svých problémů.