RVP_VT 21 Vzdělávací (ne)politika státu

7. týden – Vzdělávací politika státu pro 21. století

Jaká opatření by měla být pro současné vzdělávací reformy nejdůležitější? Podle průzkumu a hlasování na OECD-educationtoday získaly nejvíce hlasů tyto návrhy:

  • učte myslet, ne opakovat
  • vzdělávání je veřejná záležitost, za níž jsou všichni zodpovědní
  • budování dlouhodobého zájmu o poznání a zvyšování schopnosti kriticky přemýšlet (Teach me to think!)
  • dejte žákům příležitost najít své přirozené schopnosti a rozvíjet je
  • stejná příležitost vzdělávat se pro všechny děti

V zemích, kde je vzdělávání založeno na těchto principech, dosahují také žáci nejlepších výsledků – žáci jsou schopni znalosti použít v konkrétních situacích.

Jak to funguje v ČR?

Ve světě se ověřilo, že plošné standardizované testy nemohou dostatečně ověřit kvalitu vzdělávacího procesu , a proto se u nás od roku 2014 „naostro“ rozběhnou.

Evropský ICT cluster (seskupení 18 kooperujících států a 3 organizací za účelem optimalizace implementace vzdělávacích technologií) vypracovává rozsáhlé rozbory na základě, kterých definuje hlavní doporučení, ke koordinaci státních informačních politik ve vzdělávání evropských zemí.

Vůbec tedy nepřekvapuje, že ČR není součástí takovéhoto seskupení. To je velká nevýhoda ve srovnání s ostatními úspěšnými zeměmi v oblasti vzdělání. Koncepce ICT sice existuje, ale jedná se jen o obecnou koncepci ICT ve školství, která není soustředěná na implementaci ICT pro podporu učení žáků, jak uvedl O. Neumajer, který vidí příčinu především v diskontinuitě v rámci školské politiky.

Vybral jsem z doporučení ICT clusteru některá, která potvrzují spíše nekoncepčnost školské politiky.

1)      Vývoj v oblasti ICT je silně podporován ze strany vedení škol i dalšími vedoucími představiteli školství a vlády.

2)      Existuje ambiciózní avšak realistická vize využívání ICT v plánu vývoje jednotlivých škol propojená s politikou na místní, regionální i státní úrovni

3)      Řízení, koordinace a evaluace činností v rámci státní informační politiky ve vzdělávání je podepřena dostatečnou časovou dotací a alokací přiměřených zdrojů.

4)      Digitální kompetence musí být v oblasti přípravy učitelů považovány za klíčové (model TPCK) a mají zásadní vliv na další vývoj celého resortu školství.

5)      Posílení výzkumu vlivu ICT na vzdělávací proces, který by měl být propojen s praxí a podporován legislativou i rozpočtem

V posledních týdnech rozvířila naše řady zpráva o ukončení aktivní funkce metodického portálu rvp.cz. Jedna z mála věcí, kde jsme podle slov odborníků, měli v mezinárodním kontextu „mírně navrch“ – a není zájem o pokračování? Proč? Zajímavá diskuze 

Na portálu rvp.cz platí princip UČITELÉ SOBĚ.  Tento portál nabízí, kromě dalších modulů, možnost srovnání se zkušenostmi ostatních, sdílení dobrých nápadů, příkladů úspěšných aktivit z praxe, což je velice důležité pro rozvoj v oblasti školství v celé zemi.

Pro mě tedy vzdělávací politika státu pro 21. století je jeden „průšvih“ za druhým – SIPVZ, RVP, uvedení státních maturit, fikce se zvyšováním platů ve školství (reálná mzda ve skutečnosti klesá), připravované nepřipravené plošné testování, …

Stále více mi situace u nás připomíná šestý scénář školství budoucnosti podle OECD – Zhroucení vzdělávacího systému. Výstižné charakteristiky scénáře – nespokojenost, chybná politika, učitelé odcházejí.

Vzdělávání je věc veřejná – tedy věcí nás VŠECH (nejenom učitelů). Kam až to necháme dojít?