Co se mi honí hlavou?

Příspěvek pro e-learning VT 21, lekce 7

Při přečtení článku o výsledcích PISA 2009 se mi hlavou honila spousta slov a vět – především otázek. 

Když jsem posléze nahlédla do příspěvku Jany Zárubové, došlo mi, že můj chaos se dá krásně vyjádřit způsobem, který kolegyně použila.

Zde je výsledek:

 

Co se mě honilo hlavou?
Co se mě honilo hlavou?

 

Pozorně jsem si přečetla informace o těch, kteří v testech uspěli.

V reakci na článek zveřejněný na Spomocníkovi plně souhlasím s tím, že pouhým celoplošným testováním se výsledky našich žáků asi příliš nezmění. 

Sama ze své zkušenosti tuším, kde jsou kromě jiného slabá místa našeho školství:

1) ještě stále u některých vyučujících (bohužel i na gymnáziu) přetrvává tendence pouze diktovat informace a požadovat následně jejich pouhé zapamatování, místo toho, aby byli žáci vedeni ke kritickému zhodnocení získaných dat, k práci s nimi,

2) na individualizaci výuky se mnohdy nehledí,

3) autonomie je nejednomu učiteli na obtíž,

4) učitelská profese není často mezi samotnými učiteli brána jako prestižní povolání, často se též sami učitelé cítí finančně podhodnoceni,

5) s neúspěšnými žáky se příliš nepracuje, hlavní důraz je kladen na pásmo průměrných žáků, nadaní i neúspěšní jsou často problém, který se raději odsune, než by se s ním pracovalo. 

Ve výpisu toho, co nefunguje či funguje jen z části, by se dalo ještě pár minut pokračovat. Pouze si však stýskat nikam nevede. 

Ráda bych zde vyzdvihla na druhou stranu i fakt, že pokud chce v dnešní době na sobě pedagog pracovat, velmi často je mu to i vzhledem k možnostem dnešní doby umožněno.

Hlavou se mi stále honí spousta myšlenek. V jedné věci mám však jasno, pokud budu chtít, mám dosti věcí ve svých vlastních rukou a mohu je ovlivnit. Jen si nesmím pouze stýskat, ale chytit příležitost za pačesy.