Příspěvek pro e-learning VT 21, lekce 7
Při přečtení článku o výsledcích PISA 2009 se mi hlavou honila spousta slov a vět – především otázek.
Když jsem posléze nahlédla do příspěvku Jany Zárubové, došlo mi, že můj chaos se dá krásně vyjádřit způsobem, který kolegyně použila.
Zde je výsledek:
Pozorně jsem si přečetla informace o těch, kteří v testech uspěli.
V reakci na článek zveřejněný na Spomocníkovi plně souhlasím s tím, že pouhým celoplošným testováním se výsledky našich žáků asi příliš nezmění.
Sama ze své zkušenosti tuším, kde jsou kromě jiného slabá místa našeho školství:
1) ještě stále u některých vyučujících (bohužel i na gymnáziu) přetrvává tendence pouze diktovat informace a požadovat následně jejich pouhé zapamatování, místo toho, aby byli žáci vedeni ke kritickému zhodnocení získaných dat, k práci s nimi,
2) na individualizaci výuky se mnohdy nehledí,
3) autonomie je nejednomu učiteli na obtíž,
4) učitelská profese není často mezi samotnými učiteli brána jako prestižní povolání, často se též sami učitelé cítí finančně podhodnoceni,
5) s neúspěšnými žáky se příliš nepracuje, hlavní důraz je kladen na pásmo průměrných žáků, nadaní i neúspěšní jsou často problém, který se raději odsune, než by se s ním pracovalo.
Ve výpisu toho, co nefunguje či funguje jen z části, by se dalo ještě pár minut pokračovat. Pouze si však stýskat nikam nevede.
Ráda bych zde vyzdvihla na druhou stranu i fakt, že pokud chce v dnešní době na sobě pedagog pracovat, velmi často je mu to i vzhledem k možnostem dnešní doby umožněno.
Hlavou se mi stále honí spousta myšlenek. V jedné věci mám však jasno, pokud budu chtít, mám dosti věcí ve svých vlastních rukou a mohu je ovlivnit. Jen si nesmím pouze stýskat, ale chytit příležitost za pačesy.
Bořivoj Brdička
17.11.2011 at 19.38Výborně. Je to na vás, jakou cestu si zvolíte. My vám můžeme nanejvýš pomoci. Třeba jen tím, že nebudeme tajit, kudy se sami ubíráme. Bude mi potěšením vás na cestě potkávat.
Martin Rusek
17.11.2011 at 20.07Mám radost, že se nám to začíná propojovat 🙂 Právě bod 5 je pěkným spojením s mou audioreakcí na lekci k testování. Plošné testování v USA vedlo, jak jsme slyšeli, k tomu, že si mnohé školy najímaly specializované firmy. Došlo to až tak daleko, že tito experti neúprosně cílevědomou a (metonymicky vzato) pravicovou logikou dospěli k závěru, že se slabším žákům nemá cenu věnovat, protože množství s nimi stráveného času se neprojeví ve výsledcích tolik jako čas trávený s nadprůměrnými žáky. Tito „experti“ si nebyli vědomi nebezpečí rozevírajících se nůžek. Zde se opět dostáváme zpět k testování (PISA, TIMMS). Jedním z ukazatelů je i průměrná variance výkonů žáků a to v rámci školy i mezi školami v jednotlivých zemích. Čím jsou nůžky sevřenější, tím samozřejmě lépe. Finové (PISA 2006) a Korejci (PISA 2009) s nejlepším výsledkem se ve výsledcích mezi školami lišili velice málo, naproti tomu Kyrgystánci (odsud zřejmě pocházejí strategie amerických expertů 🙂 ) dopadly v obou testováních nejhůře (ze zemí OECD pak Mexiko). Američtí žáci byli vždy v tomto ohledu pod průměrem (2x horší než Finové)