Chci ještě opravovat maturity?

Minulé pondělí se v mé e-mailové poště objevil nečekaný dopis.  Psal mně (a dalším jazykářům) pan Zelený z CERMATU.

Nevím, zda jste tento krok Cermatu zaznamenali, či ne. Základní myšlenkou je, že maturitní písemky 2012 nebudou opravovat ti, kteří si vloni absolvovali časově náročný kurz k tomu, aby mohli maturitní písemné práce opravovat. Respektive i já, která má osvědčení, u něhož byla garantována dlouhodobá platnost, opravovat mohu, ale jen pod podmínkou, že letos vstoupím do dalšího vzdělávání, projdu různými částmi proškolování, strávím 3 víkendy na školení a pak možná budu vybrána mezi vyvolené.

Po prvotním rozhořčení a pocitu absurdity se stále nepřestávám ptát, proč jsem vlastně dostala před zhruba rokem osvědčení, svědčící o mé způsobilosti účastnit se státních maturit.

Myslím si, že nepatřím mezi ty, kteří by se snažili svoji práci obcházet, či naopak vycházet vstříc nesmyslným požadavkům pocházejících z jakékoliv strany.

Když píši tato slova, stále se mi nabízí při čtení dopisu pana Zeleného více otázek než odpovědí.

Domnívám se, že skutečný důvod změny hodnocení písemných prací je pod slovy zapsanými v textu diplomaticky skryt. Je ale skryt takovým způsobem, že v mnoha jazykářích vyvolává otázku: Jsem to já, kdo neúmyslně, či nedej bůh záměrně opravuje jinak, než je k tomu proškolen? Byl snad proškolen nekvalitně? Nutí jej snad někdo či něco k tomu, aby opravoval jinak, než by dle kritérií měl?

Odhlédnu od toho, že nám byla garantována jistě dlouhodobější platnost našeho osvědčení než jen cca jeden rok. Přejdu fakt, že čas, který jsem práci na získání certifikátu věnovala, jsem mohla strávit jiným způsobem – ať prací pro školu či v soukromí. Rozhodně ve mně však zůstává otázka, proč nejsou důvody ke změnám řečeny jasně a srozumitelně. Proč si máme myslet, že chybujeme? Proč v nás má zůstávat pocit absurdity, bezmocnosti a zbytečnosti?

Přesto všechno, či spíše právě proto bych ráda zkusila na vlastní kůži, jak vypadá NEZÁVISLOST HODNOCENÍ.

Panu Zelenému jsem před chvílí poslala nejen text, který se více méně shoduje s tímto, ale zároveň i přihlášku do dalšího vzdělávání.

Nedělám to pro peníze, tedy z důvodu, který si dle některých reakcí na dopis zvolí jiní jazykáři, protože vím, že částka, kterou si touto cestou mohu vydělat, nebude při přepočtu na čas, který nad opravováním strávím, nijak závratná. 

Rozhodla jsem se proto, abych zjistila, jak na tom jsem nejen já, ale i naše školství. 

Uvidíme, jak dopadneme.