Už odmala…

Připadá mi, že už od prvních krůčků mě zajímalo všechno, co jsem neznala.
S výraznou chutí jsem objevovala jedlé i méně jedlé plody z naší zahrady (táta preventivně otrhával kuličky lýkovce), při skoku z okna (první patro) jsem zjišťovala, jestli umím létat, a s chutí největší jsem zasypávala své rodiče nekonečným vodopádem dotazů.

Rodičů už se dnes ptám na méně věcí, než bych měla, už vím, že je cosi s názvem gravitace, a dokonce jsem před pár lety přestala jíst nezralé třešně, protože jsem pochopila, že počkat si pár dní se prostě občas vyplatí.

Co jsem však rozhodně neztratila, a snad mi zůstane navždycky, je chuť poznávat nové a hledat nevšední věci v obyčejných.

Dnes učím nejen sama sebe, ale i své studenty a ve skrytu duše doufám, že pochopili, jak důležité je především zdravě se divit a zůstávat v úžasu nad tím, co vše ještě nevím a co tu na mě čeká jako výzva.