Francouzský knižní trh nabízí dětem mnoho lákavých publikací o historii. Mezi ně patří i edice „Dějiny vyprávěné dětem“, ve které vždy renomovaný historik vypráví o určitém období dětem, většinou svým vlastním nebo vnoučatům. Inspirovala jsem se a sepsala povídání o počátcích křesťanství se sedmiletou neteří Dorotkou. Zde je úryvek.
Proč slavíme Velikonoce?
Velikonoce jsou křesťanský svátek, který je spojený s Ježíšem. Slyšela jsi už někdy o něm?
Ano, povídali jsme si o něm ve škole. Ukřižovali ho, když mu bylo 33 let.
To máš pravdu. A pamatuješ si, proč ho ukřižovali?
On měl totiž velkou moc, Ježíš i ten vládce. A vládce se ho kvůli tomu bál.
Vládce, o kterém mluvíš byl římský císař. Víš, kde je Řím?
Zhruba někde u Itálie.
Dnes je Řím hlavní město Itálie. Ale v době, kdy žil Ježíš toto město ovládalo území kolem Středozemního moře, kterému se říkalo Římská říše. A v té říši vládl římský císař. Je pravda, že měl velkou moc, jeho říše byla obrovská a její součástí bylo i území, kde se narodil právě Ježíš. Tehdy se mu říkalo Palestina.
No ale Ježíš se přece narodil v Betlémě!
To ano, město Betlém se nachází v Palestině. Dnes je na území státu, který se jmenuje Izrael, ale ten vznikl teprve nedávno. V době, kdy žil Ježíš, Palestina patřila k římské říši. Takže Ježíš musel poslouchat římského císaře, protože bydlel v jeho říši. Dorotko, pamatuješ si také něco z Ježíšova života?
Uměl různé zázraky, třeba chodit po vodě nebo uzdravovat lidi, například když k němu přišel někdo slepý, tak Ježíš se dotkl jeho očí a on zase viděl.
O Ježíšovi se vypráví spousta příběhů. U některých nevíme, jestli jsou pravdivé, třeba ty zázraky – chůze po vodě nebo to, že uměl proměnit vodu ve víno. Ale určitě víme, že pomáhal lidem. Také vymyslel pravidla, jak by se měli k sobě hezky chovat. Třeba že by neměli krást nebo lhát nebo se zabíjet.
To vymyslel pěkně. Tahle pravidla by měla platit i dnes.
Právě že platí. Lidé, kteří dnes souhlasí s tím, co tehdy Ježíš říkal, se jmenují křesťané. Ale zpět k jeho životu. Ježíš také učil lidi, že existuje jen jediný Bůh, kterého mají lidé uctívat. A právě to se římskému císaři nelíbilo. Proč myslíš?
Asi proto, že on sám se považoval za Boha.
Přesně tak! Římský císař chtěl, aby lidé uctívali jen jeho a tak se mu vůbec nehodilo, co Ježíš říkal. Rozhodl se, že se ho zbaví.
Zdeněk Sotolář
02/05/2014 at 18:56Zajímavé. Jen si nejsem jist těmi pravidly (že by neměli krást nebo lhát nebo se zabíjet). Nejsou ta pravidla trošku starší? Třeba desatero?
Zuzana Loubet del Bayle • Post Author •
04/05/2014 at 23:02Chtěla jsem vše zjednodušit, proto jsem Desatero vynechala, možná neprávem. Především jsem se ale chtěla zamyslet nad tím, jak udělat z toho nepřeberného množství příběhů, které nám nabízí historie, vyprávění pro děti. Aby se jim to líbilo a bavilo je to. A až budou tuto kapitolu probírat v dějepisu, aby si vzpomněly, že už o tom někdy slyšely a měly na čem stavět. Z toho jsem také vycházela – ptala jsem se Dorotky, co už o daném tématu ví a snažila dovést ji dál.
Radek Sárközi
05/05/2014 at 04:24Ty odpovědi sedmiletého dítěte jsou autentické?
Zuzana Loubet del Bayle • Post Author •
05/05/2014 at 09:03Většina ano, některé jsem mírně upravila. Dorotka už některé věci věděla ze školy a jiné si pamatovala z našeho předchozího vyprávění, takže se nedá říci, že tohle ví každé sedmileté dítě.
Radek Sárközi
05/05/2014 at 11:01Téma je složité v tom, že je spíše náboženské než historické. Kdo ví, jak to vlastně bylo… Např. „Římský císař chtěl, aby lidé uctívali jen jeho a tak se mu vůbec nehodilo, co Ježíš říkal. Rozhodl se, že se ho zbaví.“ je velmi sporné tvrzení jak historické, tak i podle Bible.
Ale povídání o dějinách formou dialogu s dítětem je zajímavé. Jsou právě takto psané francouzské knihy pro děti, které zmiňujete v dalším článku? Mně by se tedy více líbilo, kdyby se s dítětem mluvilo nad nějakým pramenem – např. obrázkem – a povídání by nevyznívalo tolik jako poučování…
Zdeněk Sotolář
05/05/2014 at 17:13Forma dialogu je strašně těžká právě pro udržení věrohodnosti. Tedy jak zajistit, aby ta \“Dorotka\“ byla řekněme průměrným dítětem, aby toho nevěděla nepřirozeně moc, ale také ne zbytečně málo. Nebo jak by se do dialogu zapojili nějaký Icik, Dežo nebo Ali. Držím palce.
Zuzana Loubet del Bayle • Post Author •
05/06/2014 at 22:33Ke komentáři 5: francouzských knih o dějinách pro děti je spousta, mě zaujal právě výše zmíněný dialog, protože se při něm dá vycházet z toho, co již dítě ví nebo někde slyšelo. Pohádka o králi Ludvíkovi je spíš moje iniciativa a pokus o zpřístupnění dějin ještě menším dětem, je to otestováno na čtyřleté dceři. Povídání nad obrázkem je také dobrý nápad: dá se vyjít z pozorování dítěte a z toho, co se na obrázku děje (třeba klasické dobytí Bastily) a pak se dostat k vysvětlení celého kontextu (proč to ti lidé dělají).