Zkoušeli jste v dějepisu analyzovat hymnu nebo třeba divadelní hru?

Účastním se letos různých školení a nestačím se divit, jak obrovské jsou možnosti různých aktivit v hodinách dějepisu. A zároveň přemýšlím, jak je aplikovat na české dějiny.

Tak třeba: ve výuce o francouzské revoluci se dá žákům pustit jejich národní hymna Marseillaisa. Za spolupráce učitele hudební výchovy se dá rozebrat jak hudební stránka (snadno zapamatovatelná melodie, doprovod k pochodu, protože je to hudba určená pro masy), tak text (bojovné výrazy, pro dnešek až příliš…).

To stejné by se dalo podniknout s českou národní hymnou – už jste to zkoušeli? Kdysi jsem měla na univerzitě přednášku, kde profesor dělal typologii národních hymen středoevropských zemí a dospěl k závěru, že mají buď bojovnou (polská) nebo vlasteneckou tematiku opěvující krajinu (česká), z toho by se dalo vyjít.

Druhá možnost je rozbor divadelní hry, například Měšťák šlechticem od Moliéra. Když nám školitelka pustila 15-ti minutový úryvek z této hry, opravdu jsem netušila, co tam chce rozebírat – herci tančili, vydávali různé skřeky a navíc mluvili dnes těžko srozumitelnou francouzštinou 17. století. Ale když nám řekla, na co se zaměřit, přišlo mi to úžasné. K rozboru vybrala známou scénu s Turkem a následující problematiku: jak si Evropané představují v 17. století Turky? Žáci se rozdělí do skupin, které studují mimiku, gesta, obleky… a mají vlastně za úkol identifikovat stereotypy, které tehdy vládnou.

Rozbor divadelní hry by se u nás dal také aplikovat, napadá mě třeba Smetanova Libuše – učitel si ovšem musí vybrat přesný úsek a dobře se zamyslet nad tím, co chce žákům ukázat. Už jste to někdy zkoušeli? Jakou divadelní hru jste si vybrali?

Učebních aktivit tohoto typu nabízí francouzská pedagogika nepřeberné množství, například „role play“ (chybí mi český ekvivalent). Já sama jsem zkoušela Sokratův proces, žáci měli napsat a přednést proslov obžaloby a obhajoby, sami si vyrobili žetony a pak hlasovali.

Dále mají ve francouzské výuce dějepisu významnou roli dějiny umění, a to všeho druhu – od obrazů, soch, staveb až po fotografii nebo urbanismus. Jako doplněk výuky o emigraci Evropanů do USA se proto dají využít fotografie Jacoba Riise (např. zde: http://www.pelckmans.be/magazines/riis.htm), které ukazují těžké podmínky Evropanů v jejich nové zemi.

To je pár návrhů, budu ráda, když se k nim vyjádříte, abych věděla, co vás nejvíc zajímá.