UČITELEM DOSPĚLÝCH

Ve svých dětských představách jsem  se jako učitel viděl stát před těmi nejmenšími žáky. Podvědomě jsem cítil, že právě učitel začínajících žáků je člověkem pro své žáky nejpotřebnějším. Vždyť veškeré vědomosti, které žáci ve škole díky jeho úsilí získají, jsou výsledkem jeho učitelských dovedností a schopností. Nakonec se ale všechno dopadlo docela jinak. Vystudoval jsem učitelství pro 2. stuprň základní školy, chvíli jsem dokonce koketoval rozšířit si vzdělání na učitelství pro střední školy. A nyní jako důchodce jsem dostal příležitost stát se učitelem dospělých.

Byla to nečekaná nabídka a já chvíli váhal zda ji příjmout. Obrátilo se na mně město,  zda bych nebyl ochoten vést kurz základů počítačových dovedností pro důchodce a matky na mateřské dovolené. Aprobovaný informatik sice nejsem, ale byl jsem pro výuku v této moderní oblasti vědění přeškolen potřebou místní školy, na které jsem do odchodu do důchodu působil. Nakonec jsem se rozhodl prosbě vedení města vyhovět.

Absolvoval jsem tak 20 vyučovaích hodin před dospělými lidmi, pro které jsem se stal učitelem v oblasti, kde se chtěli začít orientovat. A  zkušenosti z této pro mne nové situace? Shrnu je do několika vět, které jsem použil při zakončení kurzu. Poznal jsem, že role učitele není ohraničena věkem žáků, ale jen a jen jejich zájmem, aktivitou, schopnostmi a očekáváním, se kterým k výuce přistupují. Z tohoto pohledu jsou moje zkušenosti s výukou dospělých pozitivní. Byli ukáznění, snaživí, pracovití. Sami požadovali další úkoly navíc. Chtěli přijít na kloub všemu, co jsem jim předkládal. Možná proto, že se k výuce rozhodli dobrovolně a viděli ve mně člověka, který se jim věnuje ve svém volném čase. Byla to oboustranně příjemná a pro obě strany přínosná zkušenost.