NADSTRANICKOST UČITELE

V uplynulém volebním týdnu vyvolalo polemiku o nevhodné stranickosti vystoupení prezidenta Václava Klause ve prospěch některých  kandidátů ODS před 2. kolem senátních voleb. Kritika vznesená na jeho hlavu byla oprávněná a vysvětlení, které podal v nedělní  televizní „partii“ na Primě málokoho přesvědčilo. JAle nechme celostátní politiku a podívejme se na náš školský dvoreček. Jak je to vlastně se stranickostí učitele? Může vyjádřit svůj politický názor před svými žáky? Může být dokonce tak aktivní, že svůj politický pohled na půdě školy bude svým studentům vnucovat?

Nevím, jestli je v tomto smyslu nějaké nařízení, které takovou  „iniciativu“ učitelům přímo zakazuje. Osobně bych  učiteli takové iniciativy vřele nedoporučoval. Posláním učitele je něco jiného, než se propůjčit k propagandě ve prospěch některé politické strany, byť v rámci výuky v rámci předmětu, který podobné možnosti nabízí. Může ale přijít otázka, kdy se žáci sami učitele zeptají, koho že mají ve volbách volit?! To je situace trochu odlišná od té výše popsané, A  učitel byv takév chvíli neměl před zájmem žáků kličkovat a vylouvat se na apolitičnost. 

Po „sametové revoluci“ se razilo heslo o nepolitické škole. Byla to přirozená reakce na přechozí éru, kdy se politizovalo vše a denně. V zájmu ideologie se politická agitka roubovala do vyučovacíh předmětů, kam nepatřila  a ani se tam nehodila. Ale režim to vyžadoval a v osobě některých horlivých ředitelů či inspektorů i kontroloval. Političnost se tu přímo spojovala se stranickostí, protože v předlistopadové éře u nás vládla jedna strana. Veškerá vedená propaganda byla proto v její prospěch.

Něco jiného je dnes, kdy u nás funguje demokratický systém více stran. A tak je třeba přísně oddělovat političnost od stranickosti. Politiku nelze ze školy vyloučit a politické názory učitele by neměly být pro žáky tabu. Samozřejmě, že rozumný učitel je žákům nevnucuje, ale normálě vyplývají z jeho každodenních postojů a jednání. Na tom není noc závadného, ani protidemokratického. Stranickost ale do školy rozhodně nepatří, tak jako nepatří do úřadu prezidenta. Učitel, který se před žáky stranicky prezentuje, škodí v prvé řadě sám sobě. Své osobní věrohonosti před žáky.

A jak bych odpověděl žákům na předvolební otázku z minulého týdne? Rozhodně bych jim neradil, koho mají volit. V každém případě bych je ale vyzval, aby šli k volbám (pokud na to už mají věk) a nerezignovali na toto svoje právo. Koho volit, to je otázka svědomí a rozhodnutí každého člověka a učitel by takovou demokratickou volbu neměl ovlivňovat. Asi bych žákům iniciativně nesděloval koho jsem volil já osobně. Ale domnívám se, že by to z mých předchozích politických postojů dokázali docela dobře odhadnout sami.