TŘÍDNÍ OTLOUKÁNEK, aneb řešení šikany ano či ne?

Na tomto blogu jsem nedávno psal o oblíbencích a žácích učitelem odepsaných. Určitě lze jeho přístup nazvat jako „pedagogická šikana“. Přestože to není typický projev našeho stavu, ale přesto existuje. Dnes se pokusím popsat pozici třídního otloukánka pohledem jeho spolužáků. A tak trochu přitom  poradit, jak takovému nešťastníkovi pomoci zpět do houfu.

Je těžké nějak stručně vymezit znaky, které vedou k situaci, že v každé třídě zůstává zpravidla několik žáků, kteří stojí stranou spolužáků a slouží jim k posměchu a často i pobavení. Někdy je příčinou jejich špatný, nebo naopak výborný prospěch. Ale ještě častěji jde o fyzický vzhled a odlišnost patrnou na již na první pohled a kterým postižený nějakým způsobem ostatními spolužáky provokuje. Jindy je to zase způsob chování a neobvyklé reakce na vznikající školní situace.

     Žák mimo kolektiv třídy může a nemusí být pro jeho pobyt  i život ve  třídě problém. V každém případě by měla učitele zajímat příčina jeho vyřazení. K objektivnímu posouzení by měl učitel znát názor samotného postiženého žáka a vědět, jak svoje postavení prožívá a zda chce svůj stav vůbec nějak změnit. Jsou totiž žáci, kteří takovou pozici sami vyhledávají a stát mimo něj je baví a pracují na takové pozici programově. Těm se dá jen těžko nějak pomoci, protože se právě takto vyřazení cítí nejlépe. Jiná situace je, pokud postižený svoje postavení chápe jako trauma a má zájem a snahu dostat se ke svým spolužákům a být jimi vnímán normálně  a pozitivně.

    Pro učitele je důležitý názor jeho spolužáků, který učitel dostane pohovorem s jednotlivci, nebo celým kolektivem třídy. Samozřejmě, že se to děje bez přítomnosti řešeného žáka, jehož problém řešíme. Dozvíme se většinou zajímavé poznatky, kterou mého být zcela mimo naše představy  a zkušenosti. Někdy je postavení takového žáka dané jednou negativní zkušeností, ojedinělou příhodou, kterou s ním jeho spolužáci prožili.   V takovém případě stačí vysvětlení, objasnění celé situace a výzva ke spolužákům, aby dali svému kamarádovi ještě jednu šanci.

  Někdy jsou příčiny takového vyřazení dost bizardní. Mezí spolužáky se třeba rozneslo, že jejich kamarád má kožní nemoc a začali se mu nejdříve vyhýbat (aby se od něj nenakazili) a později se mu i vysmívat. Tady bylo řešení ve vysvětlení, že za dočasné postižení jejich spolužák nemůže, že se léčí a jeho problém není pro ně žádným nebezpečím.

     Dalším důvodem jsou příčiny sociální. Fenomén, který začíná být problém zvláště v posledních letech, kdy se prohlubují nerovnosti v hmotném zabezpečení mezi jednotlivými rodinami. A tak jsou ve třídě žáci, kteří se z důvodu relativní chudoby nemohou oblékat podle nejnovější módy, neúčastní se kulturních akcí a výletů, protože jim rodiče nemohou tyto aktivity finančně zabezpečit. Tím se dostává žák mimo ostatní žáky, je považován za méněcenného, nedokonalého. Na druhém pólu jsou děti dobře situovaných rodičů (jsou označovány jako „podnikatelské děti“). Mají vše  na co si vzpomenou a postavení rodičů a dostatek peněz dávají často okázale najevo, čím se ostatním zprotiví. Často si proto spolužáky „kupují“ různými dárečky. Hostí je, kupují jim dokonce cigarety i alkohol, aby se jim zavděčili. Paradoxně se tím ale z kolektivu ostatních ještě více oddělují a uznání se jim dostává jen od těch, kteří na jejich finančních přebytcích  parazitují.