Dnešní žáci za celou povinnou školní docházku často nepotkají ve škole učitele-muže. To není dobrý stav a určitě je to jedna z příčin kázeňských problémů na školách. Zvláště chlapci v pubertě se jen těžko srovnávají s tím, že se musí podřídit autoritě ženy-učitelky. Bylo tomu tak i za mých dětských let a zřetelně si vzpomínám, že právě mladé učitelky byly už tenkrát snadnou obětí nekázně. Zvláště v nekoedukované škole, kterou jsem tehdy navštěvoval, s 35 chlapci ve třídě,
Na střední škole jsem byl zařazen do experimentální třídy. Byla to třída, kam jsme byli zařazení jako potencionální zájemci o pedagogickou profesní dráhu. Je příznačné, že již tenkrát, před 45 lety, bylo v naší třídě 32 dívek a jen 3 chlapci. Ocitl jsem se tak v opačné pozici, než jakou jsem prožíval na osmiletce, byl jsem tak 3 roky členem dívčího kolektivu. Byla to dobrá průprava. Ženský živel mne pak provázel po celou učitelskou dráhu. Pro naše současné školství netypickou situaci jsem zažil na samém začátku, kdy jsem nastoupil na školu, kde byl počet mužů a žen ve sboru téměř v rovnováze. Navíc nás byla většina učitelů mladých a začínajících. Byly to nejlepší roky mého pedagogického působení. Měl jsem možnost vidět a také si vyzkoušet různé přístupy k žákům, jak jsem je vnímal u svých kolegů a kolegyň ze sboru.
Existuje mužský a ženský přístup k učitelské profesi? Velmi bych se obával takového dělení. Mohl bych dost dobře dopadnout jako předseda lékařské komory Kubek, který je dnes středem kritiky ze strany lékařek. Přesto jeho vyjádření rozumím. Určitě neřekl, že ženy jsou horší lékařky než muži, ale chtěl říci, že vzhledem ke své roli matky mají ženy-lékařky k výkonu povolání horší podmínky než muži-lékaři. Takový výrok by se dal dobře aplikovat i postavení a roli žen ve školství. Právě mateřská role byla příčinou, proč v dávných dobách nemohly vdané učitelky na školách působit, a proto jsem ve staré kronice žádnou ženu-učitelku nenašel. To bylo jistě nesprávné a postupně takové nařízení bylo zrušeno. Dnes jsme ale na druhém pólu extrému. Muži do škol prostě nenastupují.
Je příznačné, že téměř všichni kolegové ze školy kde jsem začínal, se postupem času stali řediteli nebo zástupci ředitele různých škol. To je také pro dnešek typické. Muži, ač v menšině, jsou většinově v řídících funkcích škol. Sám jsem si tuto roli také na 16 let vyzkoušel. Početně mužská menšina řídí ženkou většinu a já v tom vidím také něco nezdravého. Proč menšinoví muži vedou většinově ženské kolektivy? Je to totiž jedna z cest, jak udržet muže ve školství. Někde jsem slyšel, že je to jedna z mála možností kariéry pro muže ve školství a způsob jak uživit svoji rodinu. Jak je takové postavení těžké, o tom bych mohl dlouho vyprávět. Ženské kolektivy není lehké řídit a udržet ve sboru klid a pohodu je pro muže v roli ředitele často úkol zcela nad jeho síly. Ale o tom napíši až zase někdy jindy. Dnes mě zajímá otázka, jak udržet muže-učitele na školách?!
Hovoří se, že je to otázka jejich finančního ohodnocení. Jistě, uživit z platu nastupujícího učitele rodinu s dítětem lze jen za cenu živoření, nebo nutnosti souběhu několika zaměstnání. Ale nemyslím si, že tady pomohou nějaké příplatky, mimořádné odměny a rychlejší platové postupy. Bylo by to navíc nespravedlivé k ženám-učitelkám. Když řešení tímto směrem, tak zlepšení podmínek pro obě pohlaví. Za podstatnější způsob změny považuji požadavek společenského uznání role učitele, její podporu a zvýraznění. Podstatnou změnu podmínek, ve kterých učitelé na školách pracují. Myslím tím jejich vybavení na úrovni současné doby a techniky. Takové prostředí bude pro muže atraktivní a přitažlivé. Příprava učitelů-mužů musí začít dříve než u maturity. Je třeba hledat cesty, jak muže pro učitelskou profesi získat mnohem dříve, již v dětském věku. A soustavně je na budoucí roli připravovat. Tak jako se o to pokusili naši učitelé speciální třídou na střední škole, kterou jsem prošel já. Učili nás ti nejlepší učitelé, mnozí současně učili na sousedící pedagogické škole, později pedagogickém institutu a měli proto ke své profesi výjimečně dobrý vztah. A navíc to byli většinou muži. Ač se to tenkrát tak nejevilo, dnes je jasné, že to byl úspěšný experiment. Dvě třetiny z nás zůstali profesi učitele věrni po celou svoji aktivní profesní dráhu.
