Nějak se to k nám nebezpečně přibližuje. Ano, myslím tím poslední události na střední škole v sousedním Německu. Šílený střelec tu zastřelil několik spolužaček a učitelek. Podobné příběhy, dosud nám známé jenom ze stránek detektivek, stávají se děsivou realitou. Co vede podobné šílence k takovým zoufalým činům? Lze jim vůbec nějak zabránit?
Vysvětlení pohnutek šílených střelců k takovým činům je předmětem zkoumání a dohadů psychologů a psychiatrů. Když se to dělo daleko za mořem, vysvětlení bylo v jiném mentalitě lidí, jejich životních podmínkách a uvolněných poměrech tamní společnosti. Nyní se stejné jevy přesunuly přes oceán a stávají se děsivou noční můrou nejen policie, ale každého z nás. Vysvětlení lze hledat ve způsobu život současné mladé generace, která hledá náplň života a své zakotvení v podmínkách, které psychicky nezvládá. Jde jistě o zrůdnou formu exhibice, zviditelnění se před svým nejbližším okolím, zároveň i totální formu pomsty za údajné křivdy, které na těchto mladých lidech spáchala škola, rodina a společnost.
Zabránil jim asi jen velmi těžko. Většina šílenců své plány dopředu nijak zřetelně nesděluje. A pokud ano,svěřuje se jen úzkému okruhu nejbližších přátel, kteří je většinou neberou ani vážně. A i kdyby na jejich nebezpečné sklony bylo někým upozorněno, asi těžko hledat zákonné možnosti k jejich izolaci nebo léčení. Pokud se k jednání rozhodnou, pak je jen obtížné najít způsob ochrany okolí, před jejich činem. Přesto si myslím, že tu určité možnosti jsou. Je to důsledná ochrana vstupu do škol. Přes určitá opatření v 90tých létech, stále je velmi jednoduché vstoupit do jakékoliv školní budovy. Chrání je obyčejný elektronický zámek a po zvonkovém signálu je návštěvník do budovy vpuštěn „na dálku“, nejčastěji z kanceláře úřednice, která návštěvníka osobně nevidí. Asi se blíží doba, kdy škola bude mít svoji „ochranku“, která neznámého návštěvníka nejen vizuálně prohlídne, ale i fyzicky zkontroluje, zda do budovy nevstupuje se zbraněmi nebo jinými nebezpečnými předměty.
Mnoho pro ochranu mohou udělat samotní studenti, kteří si budou všímat názorů a jednání svých spolužáků a včas na jejich podivné sklony upozorní učitele, rodiče, policii, psychologa. I kdyby se ukázalo, že důvod obav je zbytečný, přesto je lepší se mnohokrát mýlit, než jednou podcenit následky, které za projevy těchto jedinců přijdou. Ostražitost platí i pro učitele, kteří by měli vyhledávat co nejvíce příležitostí k neformálním rozhovorům se svěřenými žáky. Znát jejich názory na život, na jejich budoucnost, na celou společnost. A v případě podezření na nezdravý vývoj, jednáním s rodiči a odborníky předcházet situacím, které se vymykají z rukou všem kteří takovému jednání jen přihlížejí.
