Jak se takové spojení rýmuje jsem si ověřil svojí celoživotní zkušeností. Učitelem jsem se stal vlastní volbou. Knihovníkem z pověření. Prostě jsem zdědil funkci po panu řídícím, když se navždy uzavřela místní málotřídní škola,sousedící s mým domkem, kde jsem jako začínající učitel a čerstvý novomanžel založil před více než 40 lety svoji rodinu.
Často jsem byl dotazován, jak mohu svoji roli knihovníka naplňovat, když mám technické vzdělání. Otázce jsem se v duchu podivoval. Neviděl jsem v tom nikdy žádný problém. Naopak. Dobrovolná práce mezi knihami byla příjemnou změnou v mém profesním zaměření a běhu školních povinností. A co mi na této činnosti nejvíce učarovalo, byla komunikace s lidmi – čtenáři. V tom jsou si obě profese velmi blízké a navzájem příbuzné.
V rámci MĚSÍCE ČTENÁŘSTVÍ jsem byl požádán redakcí Jičínského deníku uskutečnit on-line rozhovor s čtenáři, kde bych jim odpověděl na otázky týkající se tématu: Knihovnictví a jeho spojení s kantořinou. A tak jsem včera 2 hodiny před polednem prožil v redakci novin virtuálním rozhovorem, jehož obsah si můžete přečíst ZDE.
K rozhovoru nevím co ještě dodat. Snad pár dojmů účastníka takového setkání. Nebylo to zdaleka tak jednoduché, jak jsem si předem představoval. Seděl jsem sám u počítače, sledoval na monitoru počítače otázky a v hlavě vymýšlel odpovědi, které jsem pak přenášel přes své prsty a klávesnici do počítače a jeho prostřednictvím odcházely zpět k dotazujícím se čtenářům. To vše za plného provozu redakce, opakovaných návštěv, svitu blesků fotoaparátu paní redaktorky Aleny Kaňkové. Bylo to náročné, ale pro mne velmi zajímavé.
Omlouvám se čtenářům blogu, kteří si asi při zveřejnění této mé zkušenosti pomyslí něco o mužské ješitnosti. Samozřejmě že mají plnou pravdu. Ale cítil jsem se při této příležitosti nejen jako pan XY, ale zároveň jako reprezentant svého učitelského stavu a zástupce těch stovek (možná tisíců) knihovníků scházejících se po celý rok se svými čtenáři v knihovnách po v celé naší republice. Setkání v redakci bylo pro mne příležitostí upozornit na jejich drobnou, ale užitečnou a zajímavou práci. Byla to pro mne skutečně vrcholná oslava Měsíce čtenářství.
