KDE MŮŽE UČITEL HLEDAT SVÉ SPOJENCE ?

Také jste při výkonu učitelské profese zažili okamžik, kdy jste zůstali  najednou docela sami? Žáci vás odmítají, rodiče ignorují, kolegové nad vámi jen kroutí hlavou a ředitel vás varuje před průšvihem? Lze v takové pozici hledat nějaké spojence? Lze obtížnou situaci vůbec řešit a není lepší hned ze školy odejít jinam?

Popsanou situaci jsem samozřejmě hodně zdramatizoval.  Ale přiznejme si, že se čas od času při svém povolání dostane do konfliktu se svým okolím každý z nás. Jak v takové situaci postupovat? Bojovat anebo zatroubit k ústupu a složit zbraně, nebo dokonce z boje utéci?

Domnívám se, že nejdříve je třeba v takové situaci sám sobě položit otázku: Jak celý konflikt vznikl a co bylo jeho příčinou? A hlavně jaký díl viny na jejím vzniku mám já osobně? Negativní reakce jsou téměř vždy reakcí na způsob chování a jednání, které mé okolí nechce akceptovat. Vina přitom nemusí nutně být jen na mé straně. Někdy jde o pouhé nepochopení mých snah, nechuť zabývat se kupícími se problémy. A tak přichází reakce, která má nositele potíží na pracovišti umravnit.  

Co se týká řešení takové krizové situace je každá rada drahá. Vyplatí se nereagovat okamžitě, pod vlivem silných emocí. Lepší je v klidu situaci posoudit, rozebrat ji z různých pozic a pohovořit si o věci s lidmi  kterým důvěřujete. Teprve pak, po zklidnění a s odstupem přistoupit k nějakému rozhodnutí.

 Ani to by nemělo být nikdy být pojato jako rivalský souboj o to kdo má pravdu a kdo v něm nutně  musí  vyhrát. Takový ostrý konflikt nemá nikdy vítěze, ale jenom poražené. Ať je konflikt veden se žáky, rodiči, kolegy nebo ředitelem, snažme se vnímat a objektivně posoudit názory a připomínky svých oponentů. Neobhajujme za každou cenu svoji pravdu, ale pokusme se akceptovat tu část jejich kritiky, kterou jsem schopen při jmout. Zvláště je-li vedena slušně a s cílem pomoci nám a tím i našim žákům.

Kdo je naším spojencem v takto vyhrocených chvílích? Je to každý kdo s námi vede dialog a má upřímnou snahu vyřešit problém.  U ředitele se automaticky předpokládá.  Měl by se nás uměl zastat, vždy když jsme nespravedlivě napadání, kdekoliv se někdo snaží  podrazit naši autoritu. Vždyť tím poráží i autoritu ostatních pracovníků školy, tedy i autoritu ředitele. Od kolegů bych v takové situaci očekával otevřenost a nějakou dobrou radu, jak konflikt řešit. I rodiče  pomohou, když přijmou nabídnutou ruku ke spolupráci, a hledají řešení i v zájmu svých dětí. A žáky bych ocenil za upřímnost a odvahu vyjádřit nahlas slušně a zcela objektivně svůj vlastní názor. Spojence lze hledat ve všech osobách zainteresovaných na konfliktu. Ale to zásadní a konečné řešení je jen a jen u mne. Jak kritiku příjmu a jaké z ní vyvodím důsledky a závěry sám pro sebe. Až pak, když nevidím jinou možnost, přistoupím ke krajnímu řešení, kterým je zmíněný odchod ze školy na jiné pracoviště.