Uvědomil jsem si to naléhavě, když jsem o posledním víkendu cestoval s dětmi naší školy na oblastní kolo soutěže mladých včelařů. Na soutěži Zlatá včela se nás sešlo něco přes 30 z celého kraje. Smyslem setkání bylo změřit si své síly ve znalostech a dovednostech z tohoto tradičního lidského zájmového oboru. Pro účastníky se setkání stalo vyvrcholením celoroční činnosti zájmového včelařských kroužku. Mladí včelaři od 7 do 15 let dostali příležitost předvést, co všechno se za rok ve svém zájmovém oboru naučili a jak jsou připraveni za nějaký čas působit jako samostatní včelaři.
Když jsem sledoval jak si při soutěži vedli, ocenil jsem získané vědomosti i dovednosti schopnosti, ale zároveň si uvědomil, jakou užitečnou činnost ve svém zájmovém útvaru dělají. Nejde jenom o jeho praktickou a odbornou stránku, ale současně i o výchovu řady užitečných volních a charakterových vlastností, které musí pro výkon své záliby nutně uplatnit. Zkušenost samozřejmě neplatí jenom pro včelaře, ale pro všechny takové aktivní činnosti a je jedno, jsou-li z oblasti sportu, techniky, nebo přírodovědy. Ať budou členové takových školních zájmových útvarů svoji zájmovou činnost v životě dále rozvíjet, nebo jim zůstane jen jako vzpomínka na dětská léta, zůstane v nich navždy morální a volní vklad, který jim účast na takové činnosti nenásilně a většinou nevědomky dala.
Přes nadšení, které jsem na soutěži spolu s dalšími dospělými prožíval, v mé mysli hlodá červík pochybností. Počet dětí zapojených v takové mimoškolní práci s léty klesá a zájem časem upadá. Někdy jsou příčiny přímo v dítěti, kterému chybí vůle překonat počáteční obtíže a věnovat své zálibě potřebnou energii a čas. Také podpora rodičů je u některých dětí jen pomyslná a zájem dětí časem oslabuje. Ale do činnosti zájmových útvarů se promítají i vnější podmínky. Například je to finanční náročnost spojená s provozováním zájmu dítěte a která se může stát neúměrnou zátěží rozpočtu rodiny. To u některých dětí vede jejich rodiče k rozhodnutí docházku do kroužku omezit, nebo zcela zakázat.
Ještě větším problémem je podpora zájmu ze strany dospělých, ale i organizací, které činnost provozují. Zájmový útvar by měl vést zkušený a odborně zdatný dospělý. Je stále méně lidí, kteří se chtějí takové práci trvale a soustavně věnovat. Ve svém volném čase, často bez nároků na jakoukoliv odměnu. Práce s mladými je časově i pedagogicky náročná a ne každý je schopen takovou oběť podstoupit. Zájmové organizace pod tlakem okolností na výchovu dorostu často zapomínají a honí se jen za okamžitým efektem a ziskem.
Ideálním prostředím pro činnost zájmových útvarů v minulosti vždycky bývala škola. I dnes se na většině škol žákům nabízejí nejrůznější mimoškolní aktivity. Ale i tady lze pozorovat jejich postupný útlum, zakrývaný sdělením, že žáci nemají o podobnou činnost zájem. Důvodem menšího zájmu škol organizovat zájmovou činnost pro své žáky jsou problémy s personálním obsazením vedoucích kroužků z řad rodičů, ale i učitelů. Jinde jsou to problémy prostorové, které škola nechce v mimoškolní době pro takovou činnost uvolňovat. Tam kde se podobná možnost dětem nedává, rostou problémy s kázní. A to nejen ve škole, ale i mimo ni, na veřejnosti. Bez organizované zájmové činnosti si děti náplň volného času hledají samy, a volný čas vyplňují vývoji nežádoucími aktivitami. Rozumným řešením je dohoda školy se zájmovými organizacemi v místě o zajištění takové činnosti pro nejmladší generaci. Když se takové propojení podaří a vytvoří se potřebné podmínky, zájmová činnost se rozvíjí a postupně se jí daří mezi žáky rozšířit.
Tak jak tomu je v Dubenci, kde včelařský kroužek při místní škole má podporu ředitele školy Aleše Malého a za podporu místní včelařské organizace a jejich členů Eduarda a Rostislava Markových, vedou na škole úspěšný zájmový kroužek. Jak jsme se při krajské soutěži přesvědčili, jsou nejen dobrými organizátory, ale také vychovateli svých včelařských reprezentantů. Jejich žáci v soutěži uspěli ve všech věkových kategoriích. Takové výsledky jsou povzbuzením pro docházející děti, ale také tou největší odměnu pro dospělé, kteří se o děti dlouhodobě starají. Jen víc takových příkladů spolupráce a opravdového lidského nasazení. Je ku prospěchu zájmového oboru, ale především pomáhá dětem, které takovou činnost provádějí.
Mgr. Hana Pilařová
23. 5. 2009 at 7.27U nás kroužky organizované školou pořád fungují – vedou je hlavně
učitelé. A dětí zapojených do zájmové činnosti pomalu ubývá, i když
o finanční náročnosti se u nás opravdu mluvit nedá (pokud vůbec, tak je
to částka max. 100,– za školní rok). Jsou rekordmani, kterým se zájmové
útvary nevejdou do kolonek na vysvědčení a jsou děti, které tvrdí, že
nemají šanci někam chodit, protože tu nic není a když jim vyjmenujete,
které kroužky fungují, jsou překvapené.
Oldřich SUCHORADSKÝ • Post Author •
25. 5. 2009 at 15.42V textu jsem se zaměřil na podporu školy a dospělých, ale problém je
skutečně jak sma uvádíte, také na straně dětí a hlavně jejich rodičů.
Děti(ty mladší) se ze zvědavosti přihlásí do všeho. A zájmový útvar
navštěvují do té doby, dokud se toho na nich moc nechce. Jakmile se mají
něco naučit, pravidelně pracovat, vykazovat nějaké výsledky, zájem mizí
a oni krátce potom kroužek také opouštějí. A nejsou-li rodiče dost
důslední a nedonutí je k docházce alespoň do konce školního roku, je to
s nimi jako s přesýpacími hodinami. Přitom právě včelařský zájem
vyžaduje hodně stuida a dlouhodobé práce. Proto je včelařských kroužků
stále méně a méně. V Královéhradeckém kraji jsou v současnosti na
4 základních školách, v republice je jich kolem stovky. A přitom je to
tak krásná a zajímavá činnost. Chtěl jsem v článku oslavit vynikající
práci na ZŠ v Dubenci, kterou mám možnost řadu let sledovvat a kterou
velmi oceňujii. Chystáme se k tomuto tématu vrátit ještě jednou
zvláštním článkem. Ono to vypadá jako prádzné plácání o ničem, ale
v nudě a slabé aktivitě dětí v jejich volném čase se rodí jejich
nežádoucí aktivity, které se stávají stále větším problémem
společnosti.