Jsou situace, kdy se jen těžko loučíme s tím, co nás tak dlouho provázelo a často i trápilo. Takovým okamžikem je poslední školní den vycházejících žáků. U nás se rozloučení koná v slavnostním prostředí obřadní síně městského úřadu. Sejdou se na něm rodiče vycházejících žáků, jejich známí a za přítomnosti ředitele školy a třídní učitelky, dostanou žáci svoje poslední vysvědčení. Do života je vyprovodí slova starosty obce a kulturní vystoupení samotných žáků, nebo jejich starších kamarádů. Najde se místo pro poděkování třídní učitelce, ale i rodičům. Je to pěkná tradice a důstojný okamžik, který zanechá v každém z přítomných příjemný dojem. Často nechybí slzičky dojetí na straně přítomných, kupodivu i v očích těch, kteří se na závěr povinné školní docházky tolik těšili. Snad si při této příležitosti i samotní žáci uvědomují, že se pro ně něco krásného v jejich zatím krátkém životě skončilo a dnešním dnem pro ně začíná nová, možná mnohem složitější etapa života.
Poslední školní den je příležitostí k bilancování. I moje úvahy vážící se ke škole a toho co se kolem ní dějena tomto blogu se tímto dnem uzavírají do kruhu. Tím nechci říci, že s jeho psaním končím, jak jsem o tom během roku již několikrát uvažoval. Chci v této chvíli jenom poděkovat věrným čtenářům za neuvěřitelný a pro mne nečekaný zájem a pozornost. Zároveň dík za mnoho krásných slov a postřehů, které jste mi během roku poslali v reakci na mé úvahy v diskusích, nebo osobních e-mailech. Přeji vám a vůbec a všem učitelům, příjemný a ničím nenarušený čas prázdnin. Zapomeňte na příštích několik týdnů na vše, co vás kolem školy trápí a zneklidňuje.
Prožijte své prázdniny v odpočinku a dobré víře, že v novém školním roce bude určitě líp…
