ŽÁCI POVSTAŇTE, UČITEL PŘICHÁZÍ …

Nadpis dnešní autorské úvahy odráží skutečnost ze začátku každé vyučovací hodiny u 99% učitelů škol všech úrovní a zaměření. V rámci nového „povětří “ v  našem školství ale brzy bude všechno jinak. Učitel po vstupu do třídy bude procházet mezi lavicemi a podávat postupně jednotlivým žákům ruku. Po této společenské procházce teprve začne vyučování. 

Popsaný příběh není bláznivý sen senilního důchodce-učitele, ale zcela vážně míněnou radou poslance školského výboru Parlamentu ČR nám, učitelům, Nechce se věřit, že tito naši plodní zákonodárci už nemají co jiného na práci, než vymýšlet podobné „ptákoviny“, kterými  nejenže dráždí učitele-praktiky, ale názorně před národem předvádějí obraz svého myšlení, nebo spíše úrovně mozků v těchto „pomazaných“ hlavách. Pan poslanec neobhajuje svůj názor kritikou zvyků z totalitní éry,  ale vrací se  hluboko do historie. Prý jde o pozůstatek náboženské zvyklosti, spojené s církevními obřady, který  současná škole již překonala.

Má cenu s takovými od boku vystřelenými nápady vůbec polemizovat? Pan poslanec neví, že se žáci po přestávce potřebují zklidnit a soustředit. Povstání má za cíl  udělat předěl od volné aktivity přestávky k organizované práci ve vyučovací hodině. To je abeceda kantorské dovednosti a přiznávám, že jako ředitel jsem si tímto způsobem jednoduše testoval učitele-nováčka na své škole.   Chápu, že žáky není potřeba při každém příchodu do třídy slovně zdravit ( sám jsem tak činil jen prvou vyučovací hodinu), ale povstání po přestávce po příchodu učitele  je víc než pozdrav. Je vzkazem žákům: odpočinek končí a začíná činnost, kterou jsem si jako učitel pro příští hodinu připravil a ve které potřebuji vaši spolupráci. Povstání je odpověďí žáků, že takovou výzvu přijímají a spolupráci neodmítají.

Jiná věc je konec hodiny. Také tam jsem dlouho vyžadoval podobný rituál.  Ten jsem ale s léty praxe śtriktně nevyžadoval. Dnešní žáci jsou pohotoví a dobře slyší zvonění, kterým končí vyučování a rychle dají učiteli najevo, že přichází čas pro jejich odpočinek a nutnou přestávku.  To je jejich právo  a měl by ho respektovat každý učitel, tak jako žáci by měli na začátku hodiny respektovat jeho roli a náplň činností, které pro ně připravil.

Vracím se ještě jednou k uvítacímu ceremoniálu navrženému panem poslancem v úvodu hodiny.  Při větším počtu žáků  by tímto uvítacím aktem strávil učitel určitě několik drahocenných minut. I pro tento případ má pan poslanec návod: třída si zvolí jednoho žáka – uvítacího potřásače – který to provede najednou za všechny své spolužáky.  Bude to nová funkce v třídním výboru a jistě se žáci budou přebíhat, kdo takovou čestnou roli pro sebe získá. takto zvolený žák ví, když bude po celý rok učitelům dobře třást, pochvala na konci školního roku ho jistě nemine. Pro Mazánka je to role jako dělaná.