SBĚRATELSKÉ VÁŠNĚ – CELOŽIVOTNÍ TÉMA

Dnes jsem si vybral odlehčené téma. Jako kluk jsem měl několik sbírek, kterými jsem vyplňoval volný čas. Tehdy to byla velká móda a každý z mých spolužáků musel něco sbíral. Já jsem sbíral snad všechno, co se jen dalo. Nejdříve poštovní známky, nálepky ze sirek. Později jsem navázal na rodinnou sbírku rukopisů umělců. V dospělosti se mi zalíbily odznaky a ozdobné lžičky. Nejmilovanější  a celoživotní zálibou se mi ale staly balené cukry. Proč tu předvádím výčet svých sběratelských vášní? Chci tím připomenout, že dnes je sběratelství u dětí a mladých lidí už jen výjimkou. A to je určitě škoda…

Poštovních známek jsem měl několik alb, ale sbíral jsem dost nesystematicky a náhodně. Vím, že jsem jako malý kluk celé prázdniny u babičky na půdě stříhal staré pohledy a známky vodou odlepoval ve vaně. Tím jsem zničil staré dobové pohlednice, které by měly dnes větší cenu než vystřižené známky. Moc mně bavilo sbírat a hlavně vyměňovat nálepky z krabiček od sirek. Také ty jsem ukládal do alba. Později jsem všechno věnoval jednomu ze synovců. Ani v dospělosti jsem sbírat nepřestal. Dobře jsem se u toho odreagoval. Bavilo mně shánět rukopisy známých umělců a při každé přednášce některého z nich jsem získal nejen podpis, ale i adresu, na kterou jsem později psal psaní. A většinou se dočkal zajímavé odpovědi. Ani tuto sbírku už dnes nemám, má ji jiný zájemce, který slíbil v doplňování sbírky pokračovat. Až do důchodu jsem si nechal zálibu ve sbírání balených cukrů. Mám jich mnoho tisíc z celého světa. Všude jsem osobně nebyl, ale fascinovalo mě, kolik lidí si na mně v daleké cizině vzpomnělo a cukry mi z celého světa přivezlo. Nádherný příklad solidarity a lidské podpory. Sbírku cukrů teď nově pořádám a vzpomínám na své žáky – taky sběratele.

Několikrát jsem jako třídní zorganizoval při třídní schůzce výstavku sbírek svých žáků. Byl jsem překvapen, co všechno se dá sbírat a jak zajímavé sbírky se na výstavce sešly. Vedle papírových peněz a mincí, to byly hračky z KINDRvajíček, panenky, autíčka, vláčky, pivní tácky, různé typy skleněných lahví, korunkové závěry od pivních lahví…, no prostě pestrý výběr.  Uzemnil mne žák, když přinesl sbírku nedokouřených cigaretových vajglů. Bylo jich několik stovek. Nebo sbírka starých kartonových drážních jízdenek. Samozřejmě také pohlednice, obyčejné i propisovací tužky a…, už toho výčtu nechám. Nádherná záliba a to nejlepší využití volna k přiměřené lidské aktivitě. Bohužel je to dnes vášeň výjimečná a u dětí je stále méně v oblibě. Organizované třídní výstavky mi ale vždy dokázaly, že sběratelé stále existují a vznikají nové a nové sbírky a náměty ke sbírání. A co bylo zajímavé? Účast na třídních schůzkách s výstavkami byla vždy 100%. Že by sběratelská vášeň byla dědičná?