NEVIDITELNÁ RUKA TRHU EVIDENTNĚ SELHALA

Bez ohledu na výsledek právě skončených voleb, budu se v dnešní úvaze zase věnovat mimoškolnímu tématu. Chci reagovat na úvahy o současné světové finanční krizi, která se začíná pomalu ale jistě přelévat v krizi hospodářskou. Tak jako v létech socialismu jsme ve škole své žáky nutili učit se formulky vedoucí k vítězství tohoto systému, po změně společenských poměrů jsem je jen nahradili jinými, ale stejně proměnlivými. Role učitele je v oblasti společenských a ekonomických kategorií poměrně nevděčná.

Ve shodě s tím, co nám učitelům  radili naši „poradci“ na různých úrovních,  jsme dětem vtloukali do hlavy pravdy o „všemocném trhu“, jehož „neviditelná ruka“ všechny problémy hravě vyřeší. Podobně jako pár desítek let předtím jsme  nutili žáky memorovat poučky o beztřídní společnosti, kde bude všem lidem blaze a každý si bude žít podle svých představ a za společné prostředky. Ukazuje se, že ani jedno z  naznačených schémat v životní praxi nefunguje a každá vize má své těžko překročitelné hranice.

K jedné z nich se naše civilizace přiblížila, když se pomalu ale jistě vyčerpávají zdroje, které nám matička Země  poskytuje. A i když to víme, přesto se chováme tak, jako by tyto zdroje byly nevyčerpatelné. Plundrujeme přírodu, kupíme majetek, obalujeme se tukem z nevhodné stravy, chemickými náhražkami si podlamujeme zdraví. A teď se ke všemu ukazuje, že ani finance, ze kterých tu svoji budoucnost platíme, nejsou nevyčerpatelné a podléhají různým „mimozemským“ zemětřesením. Padá jedna jistota za druhou. Čemu má dnešní mladý člověk  věřit, za čím se má snažit jít a čeho by měl dosáhnout? To jsou otázky, které slyšíme od svých žáků a studentů. Umíme na ně věrohodně odpovědět? V situaci, kdy se hroutí naše jistoty a odpověď na ně neznáme ani my sami!