DNY VOLBY

Jsme urostřed voleb. Sliboval jsem, že se na svém blogu  budu důsledně vyhýbat politice a volby bezpochyby politikum jsou. Lze se však v běžném životě politice vyhnout? Právě ve volbách má každý občan právo projevit svůj názor a přesvědčení. Spíš symbolicky než fakticky svým hlasem ovlivnit další politické dění v obci, kraji, celé republice, dokonce i v celé Evropské únii. Umíme toto své právo využít? Proč zvláště mladí volby ignorují?

 

Patřím k pravidělným voličům a nechyběl jsem v životě ani při jedněch. Přitom kdysi dávno jsem měl pocit, že jde o akt čistě formální. Většinou jsem neznal  toho koho volím. Volební program se na veřejnosti nijak moc nepropagoval. Ale k volbám chodili skoro všichni. Někteří z povinnosti, jiní ze strachu, další z donucení. Státní mašinérie fungovala, aféry nebyly, vše se dělo podle dohodnutého scénáře a pravidel.

 Čas oponou trhl a všedchno je jinak.  Volby i dnes zůstávají právem občana, ale povinnost jít volit už nikdo nevyžaduje. Kandidáty známe (alespoň ti co je chtějí znát), Jejich tváře na nás koukají z četných plakátů po ulicích, máme plnou poštovní schránku volebních letáků. K tomu kila slibů a lákavých nabídek, kterými nás kandidáti a jejich strany krmí. Volby jsou dnes velkým divadelním představením.  Přestože je účast voličů rok od roku menší, což odráží ochabující zájem voličů o celý tento cirkus, poroblémy ve společnosti zatím pomalu narůstají. Zvlástě mladí lidé k volbám nechodí možná proto, že po hlasitém představení před volbami, vše po jejich skončení rychle utichne. Pakáty se z ulic zttatí, slíby jsou zapomenuty a život pokračuje ve vyjetých kolejích dál. A my se chlubíme, že tohle je ta správná demokracie.