Vzdělávání žáků – cizinců je pro mě výzva

Když jsem před dvěma lety nastoupila do městské základní školy v Poděbradech, netušila jsem, že je žáků – cizinců na českých školách tolik. Dříve jsem se s touto problematikou nikdy nesetkala.

Cizinci na naší škole

            Přímo ve třídě, kterou jsem dostala, byla mongolská dívka, která byla v Čechách půl roku. Na druhý stupeň chodil její bratr. Další cizinci byli na druhém stupni déle a s českým jazykem neměli již téměř problémy. O rok později se na Oseček přistěhovala početná rodina z Barmy mající 6 dětí. Jeden syn už je dospělý a pracuje a ostatní děti navštěvují 2., 4., 8. a   9. třídu na naší škole. Nejstarší chlapec, navštěvující 9. třídu, si právě vybírá střední školu či učiliště, kde by jeho jazyková bariéra nebyla natolik výrazným handicapem.

 Nevěděla jsem, jak na to

            K žákům – cizincům jsem přišla jako „slepý k houslím“ a z počátku jsem vůbec netušila tzv. co s nimi. Malá Mongolka nechtěla komunikovat, nezapojovala se do práce  v hodinách, se mnou  nemluvila, jen jí šla výborně matematika a výtvarná výchova. Nevím, jestli ze mě vycítila, že nevím, co mám dělat a jak s ní mám jednat, ale postupem času jsme k sobě našly cestu a dívka začala komunikovat. Dalo nám to oběma dost práce a obě jsme musely odhodit ostych a zábrany. Časem jsem se odhodlala Mongolku doučovat. Využívala jsem všech možných pracovních a procvičovacích sešitů pro nižší ročníky, různé obrázky a obrázkové knížky. Dívenka dělala s každou další hodinou slušné pokroky. Velkou motivací pro ni bylo mimo jiné i to, že se postupně mohla zapojovat i do běžné výuky ve třídě. V současné době – rok po té, co jsme začaly s doučováním – s námi píše i zlehčené diktáty, určuje slovní druhy, určuje slovesa, mluvnické kategorie u podstatných jmen, v matematice dělá zápisy jednodušších slovních úloh, v přírodovědě poznává a popisuje živočichy a ve vlastivědě výborně vyhledává v mapě.

 Zapojení cizinců do kolektivu třídy je velmi důležité

            Vloni v září mi do třídy přibyli chlapec a dívka z Barmy. Obě děti měly za sebou základy českého jazyka z azylového tábora, ale nebylo to nijak moc slavné. Chlapec je bystrý a vše rychle chápe. Dívka je více uzavřená a komunikace s ní je podstatně komplikovanější. Naštěstí jsou obě děti velmi snaživé a to je třetina úspěchu. Jejich mladší bratr v druhé třídě je roztěkaný a učit se moc nechce, sestra v osmé třídě je ze všech dětí nejšikovnější a s českým jazykem je na tom zřejmě nejlépe. Nejstarší bratr je více uzavřenější, s dětmi moc nekomunikuje ( možná také proto, že je starší než děti ve třídě), ale je pilný a velmi učenlivý.

            Trochu jsem se obávala toho, že bude problematické se sourozenci u mě ve třídě komunikovat, když budou na mě dva. Myslela jsem, že si mezi sebou budou povídat svým rodným jazykem a nebudou se chtít učit mluvit česky. Oběma žákům jsme vybrali „opatrovníka“ – kamaráda, který jim pomůže v orientaci ve škole a seznámí je s chodem školy a třídy. Další děti pomáhají při hodinách. Tomu všemu předcházela debata s celou třídou ohledně cizích dětí na školách, jak bychom se cítili my v jejich těžké situaci a jak je důležité těmto dětem pomáhat. Všechny děti ve třídě jsou mně i jejich novým cizím kamarádům výbornými pomocníky.

            Samo zapojení cizinců do třídního kolektivu udělá velký kus práce za nás. Cizinci se snaží s dětmi dorozumět, např. u různých her a i tím se nenásilnou formou učí používat česká slova.

 Individuální péče

            Žákům – cizincům je třeba věnovat velkou individuální péči a na hodiny, ve kterých je český jazyk bariérou, i vytvářet zvláštní přípravy šité jim na míru – a to vše v souladu s IVP, který je nutné všem socio-kulturně znevýhodněným žákům vypracovat. Čím je dítě starší, tím více mu přibývá předmětů, které vyžadují znalost českého odborného jazyka a tím více je to pro něj těžší. Nemůžete po cizinci, který je v Čechách půl roku, chtít, aby vám povyprávěl o T. G. Masarykovi či aby vám řekl, jaký význam má hutní a strojírenský průmysl pro ČR.

            Zprvu je nutné si stanovit priority – co je a není pro cizince důležité. Co by se měl v prvních měsících školy naučit a co až potom. Důležité je, abychom mu umožnili co nejsnadnější vstup do společnosti, abychom ho vybavili dostatečnou slovní zásobou a základy potřebnými k běžné komunikaci.

 Náš způsob řešení

            Mimo individuální péče v rámci školního vyučování je vhodné cizincům umožnit i doučování či kurzy českého jazyka coby cizího jazyka. V našem regionu je tato možnost  nejblíže v Kolíně, ale i tak je to pro naše cizí žáky problém, ať už jde o dopravu či o tíživou finanční situaci rodiny. V té souvislosti jsme se rozhodli, že otevřeme pro tyto děti kroužek výuky českého jazyka přímo u nás ve škole, který je zcela zdarma. V současné době pracuji se sedmi cizinci z naší školy, ale vycházíme vstříc i žákům – cizincům z jiných škol.

            Jistý problém vznikl při výběru vhodných materiálů, se kterými by se dalo pracovat. Zúčastnila jsem se několika kurzů o vzdělávání cizinců, kde jsem měla možnost nahlédnout mimo jiné i do různých učebnic českého jazyka pro cizince, ale žádný z nich nesplňoval moje požadavky. Ve většině případů se jednalo o učebnice pro starší žáky či pro dospělé, ale ne   pro malé děti.

            Jednoho podzimního večera jsem tedy zasedla a po konzultaci se svými kolegyněmi jsem začala vytvářet vlastní pracovní sešit s názvem „Můj první pracovní sešit pro žáky – cizince“ zaměřený na děti – cizince. V současné době probíhá finální úprava pracovního sešitu a já se moc těším, až s ním budu moci začít pracovat. Doufám, že časem bude tento pracovní sešit účinnou pomůckou i pro ostatní učitele a jejich cizí žáky.

 Kdo nic nedělá, nic nezkazí

            V kurzech o vzdělávání cizinců jsem se setkala s učitelkami a výchovnými poradkyněmi z různých škol, které se potýkaly se stejnými problémy jako já. Otázka: „Co mám s cizinci dělat?“ byla tou nejčastější. A moje odpověď? Začněte třeba s málem. Kdo nic nedělá, nic nezkazí.

Mgr. Anna Flanderková

ZŠ Na Valech, Poděbrady